Tímto termínem označujeme širokou škálu uměleckých projevů, které vznikly prakticky ve stejné době v Anglii i Spojených státech. Jeho první manifestací byla výstava This Is Tomorrow v roce 1956 v Londýně. Pop art negoval příliš estetizovanou a k dekorativismu spějící abstrakci a zároveň silně reagoval na rozvoj moderní městské konzumní kultury. K inspiračním zdrojům pop artu patřily vedle velkoměstského prostředí plného světel, reklamy a spotřebních předmětů také film, fotografie, televize, moderní komunikační znaky, komiks, staré obrázkové seriály a další prvky banálního konzumního života, rozvíjejícího se ve dvou nejvyspělejších zemích. Pop art zaujímá ironické stanovisko nejen k umění, ale také ke spotřebou nahrazené kultuře společnosti. V Británii nalézáme ironičtější přístup, Američané, silněji ovlivnění dadaismem a M. Duchampem, rozvíjeli pop art jako antiumění s často používanými prvky ready mades. Z britských umělců můžeme jmenovat R. Hamiltona nebo J. Dineho, v Americe byli nejznámější J. Rosenquist, R. Lichtenstein, R. Rauschenberg nebo A. Warhol, používající princip mechanického opakování banálních motivů. V českých zemích se pop art projevil poměrně nevýrazně už proto, že konzum zde nebyl příliš rozvinutý. Během svého stipendijního pobytu v USA jej poznal a ve svém díle zpracoval J. Balcar. Některé pop artové postupy se objevily v dílech R. Němce či J. Načeradského. Ohlasy stylu nalezneme i v části tvorby J. Mžyka, P. Orieškové, T. Pištěka nebo J. Vožniaka. Pop art vytvořil plodné podhoubí a inspiroval k rozvoji dalších variací i v recentním a současném umění.