Tímto názvem označil německý teoretik F. Roh původně malbu, pro kterou se později prosadil termín Nová věcnost. Pod termín magický realismus se postupně naopak zahrnují i jiné směry, jako například metafyzická malba nebo část surrealismu. Magický realismus zobrazuje předmětnou skutečnost veristicky, často až staromistrovskou technikou, hladkým a splývavým rukopisem tak, že atmosféra obrazu působí až tajemně a magicky. Kromě výrazného detailu je pro něj typická i světelná barevnost, jakási aura vyzařující ze zobrazovaných předmětů. Tvorba magických realistů se profilovala jako opozice k expresionismu, ale ve skutečnosti k němu nemá tak daleko. V českém prostředí se tato tendence projevila jen okrajově, najdeme ji například v raných zátiších B. Kubišty nebo v obrazech O. Kubína a dalších, kteří byli zasaženi Novou věcností.