Metafyzická malba

Název je odvozen od metafyziky, což je ve filozofii nauka o mimosmyslovém poznání skutečnosti. Jedná se o italský malířský směr, jehož duchovním otcem byl kolem roku 1910 malíř G. de Chirico. Soustředil kolem sebe velmi úzkou skupinku stoupenců, kteří se odkláněli od současných avantgardních směrů a zdůrazňovali svébytné pojetí skutečnosti, podle něhož mají věci a lidé hlubší tajemné a magické významy. Zdůrazňovali hmotnou podstatu věcí, a to výraznou modelací, hlubokým stínem a prudkým světlem, geometrickým zjednodušením a dokonale podanou perspektivou. Jejich hlavním námětem bylo prázdné a pusté město. Inspirací jim byla italská Ferrara se svou monumentální architekturou a sochami v ulicích. Tato scenerie je oživena zvláštními postavami, jakýmisi loutkami nebo manekýny, kteří zosobňují osamělého a nesvobodného člověka v odcizení technické civilizace. Záhadnost, magičnost a vytržení věcí z reálných souvislostí vytváří novou, zdánlivě objektivní skutečnost, která však připomíná více přízrak a zjevení. Vedle Chirica patřili k metafyzické malbě C. Carra, A. Savinio a krátce také G. Morandi. Jejich tvorba vyvrcholila kolem roku 1920 a v první polovině dvacátých let se postupně začlenila do tradicionalistického proudu italského umění. Jejich vliv se nejvíce projevil v surrealismu a také v německé Nové věcnosti, v Čechách má nejblíže k metafyzické malbě Jan Zrzavý.