Originální český příspěvek k proudu evropské imaginativní malby, který vznikl kolem roku 1926 a trval až do začátku třicátých let. Mezi Prahou a Paříží jej vytvořili a rozvíjeli dva čeští umělci J. Štyrský a Toyen. Jeho teoretická východiska formulovali roku 1927 v Manifestu artificialismu uveřejněném v revui Devětsil jako poezii v malířství, zjemňující lidskou senzibilitu a přinášející barevné a tvarové vyjádření citových představ, filtrovaných malířskou fantazií, které jsou vzdáleny obvyklé představivosti. Oba autoři vycházeli z estetických kánonů Devětsilu a používali netradiční malířské techniky - stříkání barev, jejich vrstvení do reliéfních hmot a následné prorývání a dokonce lití barev na plátno. Artificialismus propagovali jak na úspěšných výstavách, tak v teoretických statích v avantgardních časopisech. Do jejich imaginativního projevu se od počátku třicátých let postupně dostávalo stále více prvků ze surrealismu. Nejpozději roku 1932 jejich tvorba do něj vplynula. I když Štyrský a Toyen odmítali jakékoli následovníky, jejich dílo ovlivnilo i další malíře, např. O. Mrkvičku, J. Jelínka, F. Foltýna. Artificialismem byla zasažena, ale zároveň jej zpětně ovlivňovala i soudobá fotografie, jak to vidíme na tvorbě J. Funkeho nebo J. Rösslera.