Surrealismus

Básnický a výtvarný směr, který vznikl ve Francii v polovině dvacátých let 20. století, a ve třicátých letech se rozšířil do mnoha evropských zemí i do Ameriky. Teoreticky jej roku 1924 definoval André Breton v Prvním manifestu surrealismu. Surrealismus měl základ v hlubinách lidského nevědomí a vycházel ze snů, fantazií a výkladu pudového jednání lidí, který odkryla Freudova psychoanalýza. Na jeho vzniku měla podíl i fantazijně orientovaná díla některých umělců (Arcimboldo, Bosch, Goya) a také některé umělecké směry minulosti (manýrismus, romantismus), dále magické umění, dětský výtvarný projev a tvorba duševně chorých. Surrealismus byl názorově velmi různorodý, ale v jeho výtvarné podobě se vyhranily dva základní směry. První veristický iluzivně zobrazuje vnitřní představy a vyjadřuje se pomocí symbolů a metafor, druhý se zcela rozešel s nápodobou skutečnosti a zhmotňuje ve výtvarné podobě představy a sny. Surrealisté ve svých dílech uplatňovali silnou obraznost slučující velmi rozdílné prvky reality a vytvářeli novou poetickou skutečnost. Používali montáže, koláže, frotáže, dekalky a automatickou kresbu a také ve větší míře objekt, buď nalezený nebo vytvořený, který se vyděluje ze skutečnosti a získává zcela novou poetickou a magickou kvalitu. Osvobozená představivost surrealismu byla namířena proti tradiční měšťácké společnosti a také proti náboženským mýtům a ideologickým schématům. K předním představitelům evropského surrealismu patřili S. Dalí, R. Magritte, Y. Tanguy, H. Arp, M. Ernst, P. Klee, J. Miró a další. V českých zemích nalezl surrealismus velkou odezvu. V roce 1934 byla založena Skupina surrealistů v ČSR, do níž vedle básníka V. Nezvala patřili také J. Štyrský, Toyen, V. Makovský, J. Heisler a další. Přes spory mezi jednotlivými protagonisty surrealismu pokračoval jeho vývoj v tvorbě Skupiny Ra, poté v okruhu umělců kolem K. Teigeho a V. Effenbergera a dále ve druhé polovině 20. století, kdy se rozvíjí činnost Surrealistické skupiny a její revue Analogon, založené v roce 1969, vzápětí zakázané a po roce 1990 obnovené.