1887-1956
Založen v roce 1887 v Praze jako sdružení studentů Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy. Prvním předsedou byl Mikoláš Aleš, mezi členy patřili například J. Špillar, J. B. Minařík, J. F. Gretsch, V. Černý, K. Rašek, K. V. Mašek a krátce i L. Marold. Zpočátku měl spolek spíše zábavný ráz, pořádal oslavné večery, výlety apod. a vydával rukopisný parodický časopis Špachtle.
Změna nastala po roce 1891, kdy se spolek pod vlivem nových členů stal jedním z nejdůležitějších činitelů českého výtvarného umění. Zásluhu na tom měli především architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda, malíři Jan Preisler, Miloš Jiránek, Max Švabinský, tiskař Jan Štenc a další. V roce 1896 začal Mánes vydávat první český výtvarný časopis Volné směry a v únoru 1898 uspořádal v Topičově salonu první spolkovou výstavu.
Výstavní aktivita Mánesa byla zaměřená jednak na pravidelnou prezentaci členů na spolkových výstavách, jednak na souborné výstavy významných jednotlivců. Zvláště důležitá a záslužná byla snaha o seznámení české veřejnosti s moderním evropským uměním, a to jak na stránkách Volných směrů, tak prostřednictvím výstav (například 1902 August Rodin, 1902 Moderní francouzské umění, 1904 Worpswede, 1905 Edvard Munch, 1907 Francouzští impresionisté, 1910 Les Indépendants, 1914 Moderní umění).
Rozsáhlá byla publikační aktivita, která byla rozdělená do několika edicí - Dráhy a cíle (od roku 1905), Výtvarné zjevy (od roku 1908) a Zlatoroh (od roku 1909). Roku 1908 začal Mánes vedle Volných směrů vydávat také měsíčník Styl, věnovaný architektuře, urbanismu a užitému umění.
Bohatá byla rovněž přednášková činnost (1903 F. X. Šalda, M. Marten, 1907 C. Mauclair, 1910 J. Meier-Graefe a další).
Po roce 1908 se v Mánesu začala aktivně projevovat nová generace výtvarníků v čele s Emilem Fillou, která po názorové roztržce v roce 1911 spolek opustila a založila Skupinu výtvarných umělců (v průběhu několika let se však téměř všichni vrátili zpět do Mánesa).
Po první světové válce se Mánes stal trojgeneračním spolkem - tvořili ho příslušníci zakladatelské generace (J. Mařatka, B. Kafka, O. Španiel, M. Švabinský), střední generace expresionismu a kubismu (většinou příslušníci předválečné avantgardy - E. Filla, V. Špála, A. Procházka, V. Beneš, A. Justitz, J. Lada, O. Gutfreund, O. Novotný, J. Gočár, J. Chochol, P. Janák), a mladé generace dvacátých let (F. Muzika, A. Wachsmann, F. Janoušek, J. Bauch, A. Hoffmeister, K. Dvořák, B. Benda, K. Pokorný, V. Makovský, B. Stefan, J. Fragner, B. Feuerstein, F. L. Gahura, J. Havlíček, K. Honzík, E. Linhart). Vůdčí roli zde měla střední generace a jako předsedové spolku působili dlouhodobě architekti O. Novotný a J. Gočár.
Kromě pravidelných členských přehlídek pořádal Mánes výstavy předních představitelů spolku (J. Preisler, A. Slavíček, M. Švabinský, M. Jiránek, J. Štursa, V. Špála, O. Gutfreund, E. Filla aj.) a výstavy zahraničního umění (1922 Pablo Picasso, 1923 Francouzské umění XIX. a XX. století, 1923 Francouzští mistři, 1924 Juan Gris, 1924 Paul Signac, 1926 Edgar Degas, 1931 Umění současné Francie). Pokračoval i v nakladatelské činnosti, vznikly nové edice Knihy Mánesa (1929) a Prameny (1935), v roce 1931 vyšel I. díl Dějepisu výtvarného umění v Čechách.
V roce 1930 byla výstavou Sto let českého umění 1830-1930 otevřena nová, funkcionalistická budova Mánesa podle projektu O. Novotného. Zásluhou hudební skupiny Mánesa, kterou tvořili F. Bartoš, P. Bořkovec, V. Holzknecht, J. Ježek a I. Krejčí, se zde pořádaly i koncerty vážné hudby.
Ve třicátých letech začal Mánes více podporovat aktuální umělecké tendence, zejména surrealismus. Uspořádal mezinárodní výstavu Poesie 1932 a v roce 1936 první výstavu Skupiny surrealistů v ČSR. V tomtéž roce byla založena fotografická sekce Mánesa a uspořádána Mezinárodní výstava fotografie, na které vystavovala avantgarda dvacátých a třicátých let (Moholy-Nagy, Heartfield, Weston, Man Ray, Rodčenko, Sudek, Funke a další). Se spolkem spolupracovali významní historici umění a výtvarní kritici (V. Kramář, A. Matějček, J. Pečírka, V. Novotný, K. Novotný, V. Nebeský, J. Cibulka, J. Květ, Z. Wirth). Vyvrcholením aktivit Mánesa v tomto období byly v roce 1937 oslavy 50. výročí založení. Mánes uspořádal v rámci oslav tři výstavy - Francouzské malířství od Maneta po dnešek, 50 let Mánesa a Dnešní Mánes.
Spolek SVU Mánes byl činný do roku 1950, poté se stal součástí III. krajského střediska SČVU a v roce 1956 došlo k jeho úplnému zrušení.
V listopadu 1990 byl spolek obnoven.