Výtvarný směr řazený často k souboru konceptuálních tendencí, jehož základním materiálem je příroda a krajina. Teoreticky vychází z reflexe vztahu k životnímu prostředí, jako jedinému místu existence naší civilizace, které však v poslední době nemilosrdně ničíme. Umělecká díla vznikají ve volné krajině, v poušti, na pobřeží moří či jezer, ale i v oblasti kultivované krajiny nebo města. Umělci pracují s materiálem, který krajina poskytuje, s pískem, kameny, hromadami hlíny, příkopy a rýhami. Svá díla citlivě umisťují do krajiny, aby ji dotvořili, nebo v ní zanechali stopu. Řada těchto děl má vztah k výtvorům dávných civilizací a odkazuje na jejich mýtický a kosmologický obsah. Měřítko realizací land artu bývá obvykle poměrně velké, ale řada umělců pracuje i v malých omezených částech krajinného prostředí. Snad nejznámějších a nejtypičtějším dílem land artu je spirála z hlíny a kamení, kterou vytvořil R. Smithson ve Velkém solném jezeře, nebo kamenné řady, které sestavil ve volné přírodě nebo v řadě galerií R. Long. V českém umění najdeme land art často v komplexu jiných konceptuálních tendencí spolu s uměním akce a body artem. V českém umění jsou nejznámější práce s přírodninami M. Šejna, zásahy do prostředí P. Štembery, akce Z. Ságlové s míči a plenami, zemní stavby Jiřího Beránka nebo přírodní plastiky M. Pally.