Mezinárodní umělecké hnutí vrcholící koncem 19. a začátkem 20. století. V Evropě bylo označováno různými termíny, jako Art nouveau ve Francii, Modern Style v Anglii nebo Jugendstil v německy mluvících zemích, ale v podstatě se jednalo o jednotný kulturní proud s místními zvláštnostmi. Ve svém tažení proti dekorativismu a eklekticismu historizujících slohů se secese zpočátku omezila na oblast uměleckého řemesla. Postupně však převládla snaha vytvořit celistvou výtvarnou kulturu a secese podstatně zasáhla kromě uměleckého řemesla, užitého umění, tvorby knih a módy i architekturu a částečně pak malířství a sochařství. Cílem hnutí bylo odtržení od předchozího výtvarného vývoje, jehož některé výtvarné prvky ovšem využila. Secesi ovlivnilo umění prerafaelitů v Anglii, často označované za její ranou fázi, inspirovala se japonským dřevořezem, který se dostal do Evropy v polovině 19. století, a převzala také motivy ze starověkých středomořských kultur nebo středověkého umění. Hlavním vyjadřovacím prostředkem secese je stylizovaná lineární ornamentika, neobvyklá lomená barevnost a umělecké zpracování netradičních materiálů. Secesní ornament obsahuje zejména stylizované prvky z rostlinné i zvířecí říše, častým motivem je páv nebo labuť, secesi charakterizuje i lilie, vyjadřující exkluzivitu, vznešenost a erotičnost secesní tvorby. Vrcholná fáze slohu trvala krátce mezi lety 1890 - 1905, s vrcholem na Světové výstavě v Paříži roku 1900, kde byla secese představena jako nový sloh pro začínající století. Mezi hlavní představitele patří A. Beardsley v Anglii, A. Mucha v Paříži a G. Klimt ve Vídni. Z tohoto slohu vyšla i zakladatelská generace moderního českého umění.