Symbolismus znamená v širším smyslu způsob sdělení nebo vyjádření pomocí symbolu, tj. znaku, zastupujícího význam. V užším smyslu tak označujeme zprvu literární, později i výtvarný směr, který vznikl ve Francii v polovině osmdesátých let 19. století. Jeho program formuloval roku 1886 Jean Moreas v Manifestu symbolismu otištěném v časopise Figaro. V literární oblasti symbolismus negoval zejména kritický realismus a naturalismus a ve výtvarném umění, jako součást postimpresionistických tendencí, jde proti courbetovskému realismu a hlavně impresionismu. Symbolisté chápali svět jako soubor symbolů s hlubokým, duchovním, na první pohled nepoznatelným významem. Pravdu nelze poznat rozumem a smysly, ale pouze intuitivně, a sdělit ji lze zase jen prostřednictvím symbolu, zviditelňujícího city, myšlenky a představy v jejich záhadnosti a mnohoznačnosti. Symbolismus vycházel z představ, snů a vizí, jeho inspirací byly též mýty, pověsti, pohádky a poezie. Nalezneme v něm sklon k mysticismu, okultním vědám a exotickým myšlenkovým proudům často mimoevropské provenience. Symbolismus ve výtvarném umění nevytvořil svůj vlastní formální styl. Jeho vyjadřovací prostředky byly velmi různorodé, teprve v pozdní fázi se přiklonil k dekorativnímu tvarosloví secese. Ve Francii patří k jeho nejvýznamnějším představitelům O. Redon, G. Moreau, skupina Nabis, v širší Evropě pak J. Ensor, A. Beardsley, A. Kubin a další. V Čechách se toto hnutí rozvinulo asi o desetiletí později a symbolismem ovlivnění spisovatelé se soustřeďovali kolem Moderní revue Arnošta Procházky. Ve výtvarném umění patří k symbolismu F. Bílek, L. Šaloun, J. Preisler aj., v raných fázích tvorby jím byl zasažen i M. Švabinský a F. Kupka. V prvním desetiletí 20. století nejvýznamnější symbolisté v čele s J. Zrzavým, J. Váchalem a F. Koblihou vytvořili skupinu Sursum.