Tiskové zprávy

Milada Poliánová / Malba na divoko

30. 1. 2012 - GMU

Nové jméno z hukvaldské kolonie

Roudnická galerie uvádí na scénu v rámci cyklu Nová jména dosud téměř neznámou samorostlou autorku Miladu Poliánovou (*13. 10. 1954), která se začala zabývat malbou již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Tehdy ji strhl příklad uměleckého i životního partnera, malíře Antonína Kroči. Spolu s ním  přebývá a tvoří ve svérázné umělecké kolonii, k níž se přidružili ještě další členové rodiny a spolupracovníci, v severomoravských Hukvaldech, rodišti vášnivé hudby Leoše Janáčka.

Jako by mistrův divoký, nespoutaný temperament předznamenal další umělecké počiny tohoto osobitého regionu, z nějž vzešel Kročův vitalistický koncept podobenství přírody a venkovského života i dynamická malba, která je ozvěnou životního dramatu Milady Poliánové. Její monumentální obrazy z doby kolem poloviny osmdesátých let, jimž vévodí kontrapunkt černé a žluté či černé a červené, reprezentují autentickou domácí alternativu k německé divoké malbě nové vlny.

Drsný, dramatický výraz vyrůstá z pocitů vnitřní úzkosti i pozorování dějů všedního života. Malířka, která začala sporadicky vystavovat v rámci kolektivních výstav na severní Moravě teprve v roce 1989, se poprvé samostatně představila v polovině devadesátých let ve Frýdku-Místku.

Autentická exprese

Na pražské půdě se objevila až v roce 2005 v rámci rozsáhlého projektu Exprese v Českém muzeu výtvarných umění. Výstava se zabývala expresivními projevy v české tvorbě osmdesátých a devadesátých let 20. století. Náročný koncept, zahrnující díla dvaceti autorů, konfrontoval různé generační přístupy, počínaje umělci, kteří vstoupili na výtvarnou dráhu na počátku šedesátých let, typu Aleše Veselého, přes umělce ze seskupení 12/15 Pozdě, ale přece – byli tu zastoupeni například sochař Jiří Beránek i malíři Vladimír Novák, Michael Rittstein a Václav Bláha – až po postmoderní generaci reprezentovanou Martinem Mainerem či Otto Plachtem. K největším překvapením výstavy patřily monumentální obraz Antonína Kroči Zabijačka (1989) a obrazy Žár ulice a Osudová Milady Poliánové (1984). Díla obou autorů skončila díky svým kvalitám ve sbírce muzea.

Přehlídka prokázala, že v českém prostředí vznikl kolem poloviny osmdesátých let silný proud revivalu exprese (vzpomeňme tu Osmy a expresivní malby čtyřicátých let), reprezentující živou alternativu k tehdejší, zejména v Německu aktuální nové vlně takzvaných Neue Wilde, jež se vymezovala k předcházející „chladné“ produkci minimalismu a konceptu i všem revolučním proklamacím o konci obrazu. A že k těm nejautentičtějším a také nejranějším projevům patřila právě malba obou hukvaldských umělců.

Přinesla však ještě jeden výsledek. Tady zřejmě poprvé, a navíc na pražské půdě, vystoupila Milada Poliánová ze stínu svého partnera, s nímž sdílela nelehký, leckdy trpký umělecký osud již od dob jeho pražských studií. Stála při něm, podporovala ho a jen tak mimochodem se přitom sama naučila malovat. Ne po žensku, intimně, v duchu něžných ručních prací, ale s plnou vervou a nasazením. Její obrazy měly drive, staly se odraznými deskami rozervané duše ve stylu autentického romantismu, který si bere z člověka vše, bez zábran a do krajnosti. Autorka se nebála žádného formátu, její projev tíhl k monumentalitě, v Čechách v rámci „ženského umění“ velmi vzácné.

Jazyk Milady Poliánové se vyznačuje drsností a dramatičností výrazu, založeném na svobodném nakládání s barevnými pastami. V jejích obrazech dominují černá a žlutá, občas jim sekundují červená a modrá. Hranice hřiště vymezuje živý rozpor mezi abstrakcí a figurací, obracející se tu k vnitřnímu světu psychiky, tu zase k nejvšednější realitě každodennosti. Nejde o žádné technické finesy, hraje se zpříma a do dna. Taková zůstává autorčina tvorba dodnes, jak dokládá nejnovější temný obraz Bezvýchodnost z roku 2011. Štětce s nánosy barev narážejí v prudké gestikulaci na plochu obrazu a zanechávají zde své stopy. Akční, dynamická malba vyrůstá z pocitů vnitřní úzkosti. Je naléhavým obrazem dramatu života. Udivuje nás svou syrovou krásou a pravdivým výrazem. V době klamných iluzí, honby za senzacemi a ztráty sounáležitosti je pro nás velkou výzvou, která poukazuje zpět k bohatství vnitřního života a hodnotám lidskosti.

Návštěvníci se o tom budou moci přesvědčit až do 4. března 2012.

Vernisáž se koná v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5. ve čtvrtek 9. února 2012 od 17 hodin.
Úvodní slovo pronese PhDr. Alena Potůčková, ředitelka Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.
V hudebním programu vystoupí MCH TRIO ve složení Ivan Bierhanzl - basa, Jan Jirucha - trombon, Mikoláš Chadima - saxofony, kytara, zpěv.
Výstava bude pro veřejnost otevřena od 10. února 2012 do 4. března 2012,
denně 10.00-12.00, 13.00-17.00 s výjimkou pondělí.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury.

Výstavu Milada Poliánová  / Malba na divoko, která je součástí volného cyklu Nová jména, doprovází katalog s barevnými reprodukcemi a textem Aleny Potůčkové, který vydala GMU v Roudnici nad Labem.