Tiskové zprávy

Iva Mašínová / Potichu

22. 2. 2013 - GMU

Komorní výstava barevných fotografií představí cyklus Ivy Mašínové, která si nesentimentálním způsobem prohlíží svět přírody, v němž hledá skrytá zákoutí, v nichž probíhají postupné tiché procesy rozpadu a zániku. Její velkoformátové fotografie zaměřené na detail a povrch různorodých látek a tkání provokují k obecným otázkám po ambivalentním vztahu mezi ošklivostí a krásou a mezi životem a smrtí. Soustředěná práce se váže k intimnímu životu fotografky, která na svých poutích v bezprostředním okolí svého domu se zaujetím sleduje tiché konflikty vyvolané cizími vpády do přírodních zákoutí divokého parku a lesa. Svou pozornost věnuje zdánlivě nenápadným skutečnostem, jakoby podpovrchovým jevům, které, jak víme z filmové klasiky Antonioniho Zvětšeniny či později filmů Lynchových, mohou mít i zlověstný význam.

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 23. dubna 2009 v 17.00 hodin
v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od  24. dubna do 14. června 2009,
denně 10.00 – 12.00, 13.00 - 17.00 s výjimkou pondělí.

Uměleckou osobnost Ivy Mašínové, která se vzpírá obvyklým škatulkám na zařazování do trendů a skupin a nenápadně si kráčí za svými cíli, dosud téměř nepovšimnuta okem prestižních fotografů i teoretiků, známe především díky cyklu velkoformátových obrazových fotografií, které zasvětila hledání osobité krásy postupně zanikajících kovohutí v Mníšku pod Brdy. Představila jej v roce 2007 ve výstavní síni Kulturního domu města Dobříše pod metaforickým názvem „Do ticha“. Svým originálním jazykem se tak připojila k širšímu proudu uměleckých počinů, které se nejrůznějšími metodami snaží znovu oživit objekty industriální epochy.     

 V roce 2007 se v archivu fotografky začaly postupně hromadit záběry nového cyklu minimalistických obrazových fotografií, který autorka posléze pojmenovala opět sluchově naléhavým názvem „Potichu“. Zatímco pojmenování předcházejícího cyklu připouštělo představu lomozu, který může narušit klid, máme tu nyní co do činění se sugescí ztišené, pro lidské ucho nezvučné existence skrytých procesů. Autorka však zároveň nabízí i možnost druhého výkladu, neboli „Po tichu“. Má na mysli to nové, co přichází po období ticha, to, co se z těchto tichých a skrytých procesů rodí. Její nálezy lidských stop v podobě záhadných předmětů, které se bezmocně vznášejí na hladině mrtvé zátoky rybníka či postupně mizejí v tlejícím listí v zákoutích lesa, jsou vykresleny pátravým rukopisem, který jako by se z opatrnosti zdráhal zmocnit tajemství. Stejně jako je případná metafora „potichu“, tak by mohla být použita i metafora „zblízka“.

Zdá se, že autorčinou mistrovskou disciplínou je detail. Již v cyklu z kovohutí jí byl nejbližší záběr bez odstupu, v němž mohla naplno „vykvést“ magie pozorované skutečnosti. Také se tu však mohla zaskvět ona kouzelnická schopnost fotografie „vidět“ povrch věcí v jejich rozdílné kvalitě materiálů. I v tichém, skrytém světě organických procesů trvání a zanikání, zrození a zkázy, se Iva Mašínová se zaujetím dívá a zachycuje pro věčnost kovový lesk vodní hladiny, rozčeřené kapkou, stejně jako měkký povrch rozpadající se tkáně mrtvého těla ryby či jemnou křehkost komářích tělíček na hladině vody v rezavějícím sudu. To vše v nás vzbuzuje otázky po přechodnosti existence jednotlivin a věčné existenci celku. Vnímáme zblízka nenápadné děje a ptáme se po našem místě v tomto koloběhu. Co všechno se odehrává ve světě mimo naši běžnou pozornost, mimo naši pragmatickou každodennost? Jako by Iva Mašínová vlastnila svůj zvláštní klíč k těmto tajemstvím a občas nás nechala nahlédnout dovnitř.

Koncepce výstavy: PhDr. Alena Potůčková