Konkrétní přírůstek

Vážka nad vodou přelom 20. a 30. let 20. století

Max Švabinský

17. 9. 1873 Kroměříž - 10. 2. 1962 Praha

Malíř, grafik

Studium:

1891–1896 AVU v Praze (prof. M. Pirner)

Vystavuje samostatně od r. 1932.

Po ukončení studia u profesora Maxe Pirnera se téměř ihned stal Max Švabinský jedním z nejuznávanějších malířů a grafiků tvořících v duchu secesního symbolismu. Jeho kolorovaná perokresba Splynutí duší (1896) je dodnes jedním z příznačných uměleckých děl českého symbolismu a nastupující secese. Od roku 1910 byl sedmnáct let profesorem na pražské grafické speciálce. Jako významnému českému kreslíři a grafikovi mu byly na konci třicátých let 20. století svěřeny návrhy na vitráže oken chrámu sv. Víta v Praze. Realizována byla výzdoba oken v kapli sv. Ludmily s námětem Seslání Ducha sv. a vitráž Posledního soudu v okně jižního ramene chrámu. Významné jsou také realizace Švabinského tvorby do podoby bankovkové grafiky.

Součástí dědictví po paní Věře Venzarové z konce roku 2015 byly také dvě pastelové kresby na papíře, připsané jednomu z nejvýznamnějších grafiků konce 19. a 1. poloviny 20. století Maxi Švabinskému. První dílo s názvem Vážka nad vodou (přelom 20. a 30. let 20. století) přestavuje velmi subtilní pastelovou kresbu vážky vznášející se nad vodní hladinou s lekníny, vyvedenou v jemném pastelovém koloritu. Druhá pastelová skica s názvem Žnečka / studie k obrazu Žně (20.–30.léta 20. století) je charakteristická zemitou barevností s markantními obrysovými liniemi a robustností ústřední postavy oblíbeného Švabinského rurálního motivu žní.

papír, pastel, v.44,5 cm, s.33 cm
sign.: neznačeno
přír. č. 20/2016
i. č. K 1322

Součástí dědictví po paní Věře Venzarové z konce roku 2015 byly také dvě pastelové kresby na papíře, připsané jednomu z nejvýznamnějších grafiků konce 19. a 1. poloviny 20. století Maxi Švabinskému. První dílo s názvem Vážka nad vodou (přelom 20. a 30. let 20. století) přestavuje velmi subtilní pastelovou kresbu vážky vznášející se nad vodní hladinou s lekníny, vyvedenou v jemném pastelovém koloritu. Druhá pastelová skica s názvem Žnečka / studie k obrazu Žně (20.–30.léta 20. století) je charakteristická zemitou barevností s markantními obrysovými liniemi a robustností ústřední postavy oblíbeného Švabinského rurálního motivu žní.