Doprovodné programy

Alfred Schnittke

. .

Alfred Schnittke se narodil 24.11.1934 v Engelsu, hlavním městě autonomní republiky povolžských Němců (dnes Saratovská oblast) v Sovětském svazu. Otec byl německy mluvící Žid, povoláním novinář a překladatel, matka povolžská Němka. Hudební studia zahájil Schnittke ve Vídni v roce 1946. Od roku 1949 studoval sbormistrovství na Akademii Říjnové revoluce v Moskvě (dnes Schnittkeho hudební akademie) a o čtyři roky později skladbu na Moskevské konzervatoři, na níž posléze i učil. Roku 1961 se oženil s Irinou Katajevou – pianistkou a interpretkou jeho děl. Současně se intenzivně věnoval skladbě, a to nejen vážné hudby, ale i hudby pro film a divadlo. Od poloviny šedesátých let Schnittkeho popularita vzrostla v Rusku natolik, že pořádek na koncertech musela udržovat policie. Přes nespornou oblíbenost u publika byl Schnittke perzekuován. Podle oficiálního kri¬tika Tichona Chrennikova postrádal kompoziční talent.
Otázka víry byla pro Schnittkeho velmi významná. Přestože jeho otec byl nepraktikující Žid a matka ateistka, sám Schnittke se klonil spíše ke křesťanství. Ve 48 letech se nechal pokřtít v katolické církvi, nicméně tíhnul k pravoslavné mystice. Od 1985 roku trpěl Schnittke opakovanými záchvaty mozkové mrtvice, které vedly k ochrnutí pravé strany těla. Kvůli režimu nesměl opustit Sovětský svaz až do roku 1990, kdy se přestěhoval do Hamburku, kde 3.8.1998 po dalším záchvatu zemřel.
Z rozsáhlého díla je třeba zmínit devět symfonií, řadu koncertů, tři opery, tři balety, requiem a mnoho dalších symfonických a komorních děl.

Ke své největší sborové skladbě Koncert pro sbor (1984-85) si Schnittke vybral texty z Knihy nářků arménského mnicha a učence sv. Řehoře z Nareku (951-1003). Koncert se skládá ze čtyř vět a je silně ovlivněn duchem pravoslavné tradice, přesto zachovává skladatelův osobitý styl. Schnittke mistrovsky pracuje s lidským hlasem a dosahuje výjimečné zvukové barevnosti. Hojně užívá držené tóny a ostinata v různých polohách, nad kterými vznikají složité polytonální harmonie. Pro Koncert je typické rozvíjení hudební fráze z jednoho či dvou tónů, z nich se postupně odpojují jednotlivé hlasy a ve výsledku vzniká široce rozepjatý diatonický nebo chromatický klastr. Tento proces může probíhat i opačně od složitých harmonií k čistému souzvuku. Melodie jsou často složeny jen z několika tónů, které kolem sebe jakoby „krouží“. Meditativní a tiché plochy jsou střídány expresivními frázemi, které někdy až vybuchují k extatickému fortissimo celého sboru. Pro svou náročnost není toto dílo často uváděno. Schnittkeho Koncert v ČR zpíval jen Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor a Pražští pěvci, v jejichž podání jej uslyšíte dnes.
 

Alfred Schnittke (24 November 1934 – 3 August 1998) was born in Engels, capi¬tal of the Volga German Autonomous Republic, (now Saratov) in the Soviet Union. His father was a German Jew who worked as a journalist and translator and his mother a German teacher. Schnittke began his musical studies in 1946 in Vienna, continuing in Moscow in 1949 by studying choral training at the Academy of the October Revolution (now the Schnittke Music Academy) and in 1953 he studied composition at the Moscow Conservatoire. He subsequently taught at the Conser¬vatoire until 1971. All through this time he composed serious music and music for film and theatre. From the mid 1960’s Schnittke’s popularity grew in such a big way that concert organizers had to ask the police to assist. Despite being such a popular composer he suffered from political persecution: according to official critic Tikhon Khrennikov he was not even talented enough to compose!
Schnittke’s inclination was towards Christianity. Aged 48, he was baptised as a Catholic in Vienna though he inclined towards Orthodoxy. Three years later he suffered his first stroke and he was mistakenly pronounced dead three times, after which he composed using only his left hand. From 1990 he taught at the music academy in Hamburg.
His large work consists of nine symphonies, many concertos for different in¬struments, three operas, three ballets, a requiem and many other symphonic and chamber works.

Schnittke composed the Concerto for Choir in 1984-85. He used a Russian trans¬lation of verses from the Book of Lamentations by the Armenian monk and scholar St. Gregory of Narek (951-1003). The Concerto consists of four movements and it is strongly influenced by Orthodox tradition. However, it reflects the composer’s individual style. The composer uses human voices in a masterful way in order to achieve exceptional colour. He often uses sustained notes and ostinato figures in different registers. Complex polytonal harmonies are developed over them. Musi¬cal phrases develop from a single note or simple interval to wide diatonic and chromatic clusters. The process also happens in reverse, from a cluster to pure con¬sonance. Melodies are created out of few notes that circle each other. Meditative and tranquil sections alternate with expressive phrases that burst out loudly from the whole choir. The sheer difficulty of the piece stops it from being performed more frequently. Only three choirs have performed it in the Czech Republic - the Prague Philharmonic Choir, the Prague Chamber Choir and the Prague Singers.