Pocta Miloši Saxlovi

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem prodloužila výstavu Pocta Miloši Saxlovi, a tak mají návštěvníci ještě do konce tohoto týdne zhlédnout zajímavý soubor dokumentující život a působení muže, který vedl tuto galerii více než dvě desítky let (1958–1981) a proměnil ji z ojedinělého souboru obrazů rozpačitě stěhovaného z místa na místo v instituci s vlastní budovou, soustavně  rozšiřovanou sbírkou a bohatým programem pro veřejnost. Výstava, kterou připravila Miroslava Hlaváčková, navazuje na akce, jimiž roudnická galerie v roce 2010 připomněla sté výročí svého vzniku a osobnost zakladatele Augusta Švagrovského, dárce původní kolekce české malby 19. a počátku 20. století. Má také jubilejní ráz, připomíná loňské 90. výročí narození Miloše Saxla a třicet let od jeho odchodu z ředitelské funkce.

Výstava ve foyer galerie není rozsáhlá a převažuje v ní – jak se poněkud hanlivě říkává – „papírová expozice“, tedy archivní písemná a fotografická dokumentace, náročnější na čas a pozornost diváků. Ti, kdo Saxlovo působení v Roudnici zažili, však jistě přivítají příležitost připomenout si atmosféru 60. a 70. let, vernisáží, výstav, přednášek i neformálních setkání, a těm, kdo se bydlištěm nebo věkem s touto érou minuli, dokumenty předvádějí vzrušující příběh úspěšného díla uskutečněného přes všechny velké i malicherné překážky, jaké se mohly v komunistickém režimu vyskytnout.

Dokumentaci doplňuje nově restaurované stuccolustro symbolizující architekturu, společné dílo Miloše Saxla a malíře Jana Kalouse, z původní výzdoby foyer a výběr kreseb z let 1979 až 1991, z nichž Saxl vycházel v malířské práci.

I po skončení výstavy budou k dispozici důležité publikace, které obsahují téměř celou zveřejněnou dokumentaci a navíc řadu dalších údajů a textů. Tištěný sborník obsahuje životopisnou studii Miroslavy Hlaváčkové, Saxlovy spolupracovnice a později ředitelky galerie, a vzpomínkové texty pamětníků počínaje Saxlovým bratrem Bedřichem, rovněž výtvarníkem, přes architekta Pavla Mošťáka, historika a teoretika umění Jaromíra Zeminu, členy roudnické umělecké rodiny Brodských, a umělce různých oborů po někdejší návštěvníky Saxlových přednášek pro roudnické středoškoláky a dnešní přední představitele historiografie umění Lenku Bydžovskou a Jana Royta. Faktograficky přínosné jsou soupisy Saxlovy publikační činnosti a výstav roudnické galerie pořádaných v letech 1958 až 1981.

Sborník doplňuje CD s přepisem nejvýznamnějších Saxlových textů otiskovaných na pokračování v Kulturním měsíčníku, vydávaném v letech 1965–1980 roudnickou galerií. Čtenáři dostávají studie Současná instalace roudnické galerie, Malířské tradice v Roudnici nad Labem, Malířské tradice v 19. století v Roudnici nad Labem a Roudnice nad Labem. Urbanistický a architektonický rozvoj města v celistvé podobě  a s původním obrazovým doprovodem a mohou ocenit jejich čtivý, esteticky působivý, ale zároveň přesný styl.

Roudnická výstavní pocta je rozsahem nevelká, ale když si ji prohlížíme, uvědomujeme si, že její součástí jsou také obrazy a sochy ve stálé expozici, nadčasově rekonstruovaná jízdárna, tradice a hodnotová orientace nastavená téměř před půl stoletím – vlastně celá galerie, která by bez představ, pracovitosti a obětavosti Miloše Saxla neexistovala.  

.


Miloš Saxl

Narodil se 11. 5. 1921 v Železném Brodě, zemřel 1. 8. 1992 v Roudnici nad Labem. Studoval na gymnáziu v Čáslavi, kde maturoval v roce 1941. Během druhé světové války byl totálně nasazen v Německu a tam přežil bombardování Drážďan. Od roku 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku a současně se soukromě vzdělával v malbě. Během studia se sblížil s křesťansky orientovaným okruhem kolem profesorky Růženy Vackové. V únoru 1948 se zúčastnil pochodu studentů na podporu prezidenta Beneše a demokratického zřízení. Po uchopení moci komunisty byl ze studií vyloučen a v 50. letech pracoval nejprve v dělnických profesích a poté v oboru památkové péče, zároveň se věnoval umělecké tvorbě. V roce 1958 byl jmenován ředitelem Městské galerie Augusta Švagrovského v Roudnici nad Labem – ve skutečnosti jen mimořádně hodnotného souboru obrazů umístěného v budově Městského národního výboru, bez jakéhokoli institucionálního zázemí. V následujících letech vybudoval galerii jako kulturní zařízení s rozsáhlou odbornou a popularizační činností. V příznivých podmínkách 60. let se mu podařilo ve spolupráci s architektem Pavlem Mošťákem z Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody získat pro galerii budovu bývalé zámecké jízdárny a zajistit její kvalitní rekonstrukci. V roce 1970 v Roudnici nad Labem uspořádal spolu s Václavem Boštíkem a Jaromírem Zeminou první ročník mezinárodního malířského sympozia, jehož pokračování znemožnil nástup tzv. normalizace. Roudnickou galerii vedl i v obtížných podmínkách zostřené kulturní politiky 70. let a snažil se udržet kvalitní výstavní a akviziční činnost. Po odchodu do důchodu roku 1981 se vrátil k malířské tvorbě. Své výtvarné dílo rekapituloval v závěru života na výstavě v Roudnici nad Labem v roce 1991.    



Pocta Miloši Saxlovi, Roudnice nad Labem, Galerie moderního umění, 29. 11. 2011 – 29. 1. 2012


Zbyněk Sedláček