Novinky

Kurt Gebauer / Plavkyně opět pod klenbou

Od 3. prosince 2015 se pod klenbou zámecké jízdárny opět vznášejí dvě červené Plavkyně Kurta Gebauera. Na tvářích návštěvníků vstupujících do galerie vyvolávají úsměv. Mohou totiž na rozdíl od nás létat, obývat výsostný prostor „ve vzduchu“.

Dvě sochy z vycpaného textilu odlité do laminátu umělec vytvořil v roce 1981 pro legendární výstavu Malostranské dvorky. Sešlo se na ní dvacet umělců, kteří svými neotřelými intervencemi oživili tichá zákoutí a vnitřní prostranství domů a paláců na Malé Straně. Tuto jedinečnou akci, nad níž převzalo záštitu slavné Divadlo v Nerudovce a ZO SSM Pražského střediska státní památkové péče pod patronací OPBH v Praze 1, obestírala zvláštní atmosféra. Po ulicích se jako spiklenci pohybovali lidé s mapkami v rukou a objevovali skrytou krásu tak trochu zapomenuté Prahy, aby ji uviděli novýma očima, ozvláštněnou netradičními uměleckými díly. Organizace se ujali sochař Čestmír Suška a historik umění Jiří T. Kotalík. Vedle flotujících plavkyň Kurta Gebauera v Nerudově ulici a Cvrčkova snu (Vlašská ulice) tehdy poutníky zaujala například obří Židle Magdaleny Jetelové, „vyhlížející“ z terasy domu v Loretánské ulici na protější Petřín, nebo instalace Vymezení Ivana Kafky ze špejlí zapíchaných do dlažby na Jánském vršku, Tři tvary Jasana Zoubka v Nerudově ulici či dvorek na Valdštejnském náměstí osázený úsměvnými objekty z kolorovaného dřeva od Aleše Lamra. Malostranské dvorky a jim podobné aktivity normalizačních časů byly motivovány především možností realizovat se mimo zapovězené oficiální výstavní síně. Přinesly však nevídaný estetický i společenský efekt. Dnes se takovým akcím říká intervence do veřejného prostoru nebo site-specific instalace. Umění jimi oslovuje širokou veřejnost a vyzývá k zamyšlení nad osudem města či krajiny jako specifické otevřené struktury, která by neměla být nikomu lhostejná.  

Plavkyně představují celou motivickou linii v tvorbě Kurta Gebauera. Poetickou ideou ženských postav vznášejících se ve vzduchu se zabýval již od konce šedesátých let. V umělcově rozsáhlém díle se s nimi setkáme na řadě kreseb či v podobě vznášejících se figur z barevného laminátu i z nasvíceného průhledného igelitu. Takovými figurami se prezentoval třeba na výstavě ve vysočanském Gongu v roce 1983. „Naše“ Plavkyně se účastnily celé řady důležitých výstav. V roce 1992 visely nad hlavami chodců v Husově ulici v Praze, aby přivedly návštěvníky na výstavu České umění 1960–90 do výstavní síně Českého muzea výtvarných umění. Vznášely se také v Galerii V kapli v Bruntále (1999) nebo na zahradě Pražského domu v Bruselu (2004). Vedle plavkyň vytvořil Kurt Gebauer v roce 1988 také skupinu rozšafných laminátových dam-fontán a rozmístil je pod dvojsmyslným názvem Český rybník na hladinu vody na výstavě Barevná plastika ve Vojanových sadech v Praze. V rámci projektu Praha – Evropské město kultury 2000 se několikrát za den vynořovala na hladinu řeky v blízkosti Národního divadla monumentální Ponorná socha Vltavy. Ve všech „vodních“ i „vzdušných“ realizacích, inspirovaných sny o létání a smyslovým kontaktem s živly se uplatnil umělcův sklon k poetickému i grotesknímu vidění světa, k volnému překračování hranic mezi fantazií a realitou a k oslavě radosti ze života.

Alena Potůčková