Novinky

Otakar Slavík "DIPTYCHY" Galerie Nová síň

Od 3. 5. – 3. 6. 2017 se v galerii Nová síň v Praze koná výstava malíře Otakara Slavíka.

Otakar Slavík (1931-2010), jeden z nejvýznamnějších českých koloristů, absolvoval po kamenosochařské škole v Hořicích Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy u profesora Salcmana. Až do šedesátých let se živil těžkou manuální prací. Od půle šedesátých let se účastnil základních skupinových výstav té doby. Patřil k umělcům okruhu Špálovy galerie Jindřicha Chalupeckého. Do normalizace vystavoval samostatně v Praze i v regionech. Jeho dílo bývá přičleňováno do blízkosti nové figurace a nové citlivosti, přestože se jeho tvorba nedá zařadit k žádné umělecké skupině či běžným proudům. Po podpisu Charty 77 byl donucen v roce 1980 k exilu. V Rakousku byl členem Künstlerhausu. V roce 1991 mu Národní galerie v Praze uspořádala velkou retrospektivní výstavu v prostorách Městské  knihovny. Mimo jiné reprezentativní výstavy  (Mánes, Míčovna Pražského hradu, Künstlerhaus ve Vídni atd.) prezentoval v dubnu 2007 své nové monumentální práce v Nové síni.

Tam se nyní, po deseti letech, navrací s tvorbou posledních třech let. Obrazy z výstavy Diptychy jsou dovršením a naplněním celoživotní umělcovy tvorby. V sérii dvou spojených obrazů maluje Slavík děvče jako symbol života a radosti. Malíř zdůrazňuje rozdíl mezi zobrazením ženy, která má v životě vymezenou funkci a děvčetem, které zosobňuje radost z tvorby a oslavuje barevnost světa a života. Kompozice nejsou centrální, rozbíhají se z plátna do prostoru. Pozdní malířovo dílo se vyznačuje neobyčejnou suverenitou. A to doslovně - perfektně ovládá říši barev, kterou si vybudoval svou celoživotní poctivou a  koncentrovanou prací. Jednotlivé obrazy jsou i zátiším. Figury se vzdušně vznášejí, někdy se ztrácí za záclonou v nereálném prostoru a zbavují se určení či zařazení. Obrazy nám odkrývají, co bylo předtím skryto a zakrývají to, co by se mohlo objevit.

Rozličné techniky, které tvoří malířův rukopis v práci s barvou - systémy rastrů a skvrn, vršení pasty, šrafury  i stopy po špachtli či prstech fungují pouze jako stavební element či výrazová pomůcka. Slavíkův styl je jeho výrazem. Tento výraz dokumentuje  proces tvorby v úsilí o postižení toho nejniternějšího přesvědčení,že pro malíře má být malba útěchou, radostí i hrdostí.  Cyklus diptychů je Slavíkovým konečným vyznáním, přitakáním nádheře a tajemství života a jeho malířskou oslavou.

Kurátoři výstavy : Mag. Gernot Mayer, Duňa Slavíková, MA http://www.novasin.org/vystavy/otakar-slavik-diptychy/
Rozhovor s kurátorkou výstavy Duňou Slavíkovou si poslechněte v pořadu Mozaika Českého rozhlasu Vltava.
_____________________________________________________________

Zanedlouho budou Slavíkovy práce vystaveny také v roudnické galerii. Připravujeme zde výstavu

Otakar Slavík / Těla

29. června - 3. září 2017

Výstava představí výjimečný soubor prací na papíře z osmdesátých let 20. století, jež vznikly během autorova nuceného exilu ve Vídni. Navýsost plasticky zpracované, bravurní figurální kresby poukazují ještě výrazněji, než je tomu v malířském díle, na symbiózu umělcova sochařského základu s malířstvím. Figura se stala základním námětovým elementem tvorby, ve které Otakar Slavík (1931–2010) stále zvažoval vztahy mezi tématem a jednotlivými zobrazovanými prvky pomocí barev jako výrazového prostředku. Stejně jako v malbě řešil i v  kresbě otázky týkající se barvy samotné, otázky tělesnosti a prostoru.

     Kresby voskovým pastelem, akrylem a smíšenými technikami nejsou anatomickými studiemi, přestože jasně poukazují na to, co všechno umělec o figuře ví. Silné vnitřní napětí těl, jejich emocionální cítění, se „prodírá“ barevnými znaky až na povrch kompozice. Centrální téma plastické figury umístěné v neurčitém prázdném prostoru vystihuje s jistotou zkušenost lidského těla, jak v jejím osamění, tak v lyrickém spočinutí i vitálním vzepětí. Výstava znovu připomene mimořádnou uměleckou osobnost evropského významu, již spojuje s Galerií moderního umění dlouhá historie započatá účastí na 1. mezinárodním malířském symposiu Roudnice´70, které uzavřelo nadějnou kapitolu šedesátých let v životě Otakara Slavíka i roudnické galerie.