Výstavy

Plenér 2012

Vodní hrad v Budyni nad Ohří

20. května - 20. června 2012

Ateliér Interaktivní média Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Výstava představuje výsledky plenéru ateliéru Interaktivní média FUD UJEP v Ústí nad Labem konaného od 14. do 20. května 2012 v rámci dlouhodobé spolupráce Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a města Budyně nad Ohří.

Studenti ateliéru Interaktivní média se během plenéru postupně seznámili s prostředím gotického hradu a jeho bezprostředním okolím. Společná výstava reflektuje týdenní tvůrčí pobyt a přibližuje prožitky mladých umělců včetně reakcí na konkrétní věci či jevy, které tu na ně silně zapůsobily. Najdeme zde autorské projekty i kolektivní práce vyjadřující interakci s atmosférou někdejšího hradního sídla.

Ateliér Interaktivní média je součástí Katedry elektronického obrazu Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vedoucím ateliéru je Pavel Kopřiva, místo jeho asistenta zastává Jan Prošek. Těžiště tvůrčích snah studentů ateliéru je ukotveno v nových médiích. Jako hlavní vyjadřovací prostředky se tu využívají počítačové technologie, elektronické aplikace nebo internetové struktury. Neopominutelnou roli přitom hraje princip interakce a interaktivity; důraz je kladen na vzájemnou komunikaci, oboustranné působení, jednání, souhru a střetávání se tváří v tvář s novými možnostmi a formami uměleckého vyjádření. Tvůrčí aktivity reflektují aktuální umělecké tendence i nejnovější poznatky techniky, elektroniky, robotiky, biotechnologií a dalších oborů výrazně formujících současný i budoucí svět. Mohou tak mimo jiné provokovat diváka k přemýšlení o současném světě, o možnostech manipulace pomocí digitálních prostředků, o jejich pozitivním i negativním využití v závislosti na společenském kontextu.    

    Ateliér má za sebou řadu veřejných prezentací, kolektivních výstavních projektů a plenérů, např.: podvečer ve stylu pecha kucha night v rámci platformy RESET Mezinárodního centra pro umění a nové technologie v Praze (CIANT, Centrum Londýnská 30, 2011) nebo multimediální prezentaci a výstavu ateliéru v Kulturním centrum Vratislavice 101010 (Liberec, 2012). V roce 2009 ateliér absolvoval plenér v bývalém jezuitském kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Jeho výsledkem se stala výstava Via lucis – Cesta světla. Následujícího roku realizoval plenér v prostorách olomouckého konviktu UCUP.

Výstava Plenér 2012 je otevřena do 20. června 2012 denně kromě pondělí od 10.30 – 12.30 a 13.00 – 17.00 v prostorách Vodního hradu v Budyni nad Ohří.

Naproti vstupu do první místnosti galerie se nacházejí kresby, nalezené předměty a autorské deníky. Jejich osobitý charakter vydává působivé svědectví skryté v tajemné řeči symbolů a pořízených záznamů. Další kolektivní projekt studentů tvoří drobné akvarely zachycující motivy z krajiny v okolí Budyně nad Ohří. Ateliér pracující převážně s novými médii se tu nechal inspirovat původní novátorskou ideou plenérů v duchu barbizonské školy, jejíž aktéři vycházeli malovat do přírodního prostředí.
    Sílu přírodního živlu – větru – nechal Adam Chmiel působit na svisle zavešené plachty papíru. Jejich původní umístění pod schodištěm připomínají provázky s kameny a křídami. Samotný průběh dění dokládá videozáznam akce stejně jako kresebné stopy na rubu archů. Spontánní přírodní vlivy suplují ventilátor upevněný na nalezené části kmene a pohyby lidí procházejících instalací do dalších částí galerie.
    V rohu místnosti pod oknem rozmístil Pavel Kopřiva skleněné baňky. Instalace vstupuje do přímého dialogu s historií hradu, který kdysi podle pověsti obývali alchymisté.

Druhá potemnělá místnost obsahuje hned několik projekcí. Jana Hradecká přenesla na zeď galerie fresku z hlavního sálu hradu a drobnými zásahy oživila figury dvou šlechtičen. Její prezentace vede  hravou formou dialog s pozorovatelem. Spolu s ostatními studetkami (Bárou Belzovou, Ivou Polaneckou a Markétou Kučerovou) pohotově zareagovaly na příchod budyňských mažoretek na nádvoří hradu, který jim posloužil k nácviku spontánního skupinového vystoupení a následné “vpašování” filmového záznamu do původního děje. Jejich vtip mimo jiné upozorňuje na možnosti manipulace veřejného mínění pomocí digitálních technologií. 

    O společném soužití na hradě a vlastních prožitcích zakoušených v přítomnosti druhých pojednává práce Adama Chmiela. Umělec po vzoru populárního televizního formátu neustále sledujícího “velkého bratra” využil kadibudku na nádvoří hradu. Ta se stala dočasnou zpovědnicí, kam jednotliví aktéři plenéru přicházeli sdělit své pocity a stížnosti nebo jen tak na chvíli pobýt v klidu a nerušeně stranou od ostatních.
    V dokonalé iluzi televizního dokumentu vysílaného na „dvojce“ pozval Zdenek Svejkovský televizní štáb do svého hradního sídla. Umělec svérázně provází diváka jednotlivými komnatami “svého” obydlí a přitom promlouvá o vlastní tvorbě, která vzniká v souladu s dobou výhradně na počítači. Záběry místností doplňují záznamy z jeho výprav do okolí, kdy s notebookem tvoří v plenéru obrazy pomocí digitálního programu Malování.
    Hned za vstupem do místnosti útočí na ucho diváka přerušovaný šum v podobě odvrácené televizní obrazovky, k níž se stáčí větev stromu. Na vtipnou instalaci domnělého zápasu techniky s přírodou od Jana Proška navazuje ve třetí místnosti galerie Bára Belzová, která rovněž pracovala s nálezovým materiálem. Z vykotlané části kmene šumí namísto lesa či deště technický zvukový zdroj. V další práci autorka odhaluje nečekané zabarvení drobných větviček pod vlivem světla. V zajímavé prostorové konfiguraci padají z výšky k zemi štíhlé klacíky zavěšené na provázcích. Expozici dále dotváří instalace Ivy Polanecké, která za pomoci různých úhlů svítidel vykresluje tvarovou rozmanitost horizontálně umístěné větve stromu.

Výstavu dotvářejí další díla umístěná v exteriéru hradu. Původně čtyřkřídlou stavbu s uzavřeným nádvořím, obehnanou hradbou, kdysi chránil vodní příkop. Na tuto skutečnost upozorňuje Zuzana Bitalová, která vytvořila při vstupní části novodobou podobu vodního příkopu z trysek vody sbíhajících se do středu kruhu. Kamenická značka z hradního zdiva inspirovala Ivu Polaneckou k vytvoření mozaiky s tímto symbolem z nalezených barevných střepů, kterými se dříve vysypávala cesta k ohništi.                    
Tajemnou atmosféru místa s bohatou minulostí a řadou pověstí dále podtrhuje ve větru poletující duch Petra Puflera, stejně jako nadouvající se objekt, jenž tu zbyl “po přistání mimozemšťana” na horní straně nádvoří. Ota Titěra jej vytvořil z nalezených větví stromů, které za přispění ostatních kolegů sestavil do koule doplněné sněhobílým padákem.

Autor:	Pavel Kopřiva, Olga Staníková
Kurátor:	Olga Staníková
Pořadatel:	Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Město Budyně nad Ohří, Faktulta umění a designu UJEP v Ústí nad Labem - spolupořadatel
Pozvánka:	ke stažení