Tiskové zprávy

Adéla Ducháčová / Květy a jiné světy

3. 4. 2013 - GMU

Ve čtvrtek 11. dubna 2013 v 17 hodin otevřeme slavnostní vernisáží výstavu Adéla Ducháčová / Květy a jiné světy  z volného cyklu Jiné světy. Úvodní slovo přednese Anežka Šimková, autorka výstavy.

Vernisáž se koná v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od 11. 4. do 2. 6. 2013, denně od 10.00–12.00, 13.00–18.00 s výjimkou pondělí.

Výstava Adéla Ducháčová / Květy a jiné světy je objevným příspěvkem k problematice, jež se obvykle přiřazuje k okruhu art brut. Ten zahrnuje výtvarnou tvorbu, která je spontánním výrazem vnitřního světa lidí, především neškolených tvůrců, autodidaktů. Specifickou kapitolou, zvláště v českém a moravském prostředí jsou medijní kresby, jejichž výtvarnou úroveň a vnitřní opravdovost obdivovali na počátku dvacátých let i takoví autoři, jako byl například Josef Čapek. Bylo tomu tak v době, kdy se v rámci u nás rozšířeného spiritismu konaly četné výstavy medijních děl. Adéla (Adda) Ducháčová (1882–1952), jedna z mála ženských autorek z železnobrodského okruhu, patřila sice ke známým jménům mezi tamějšími medijními kreslíři, ale teprve tento vystavený soubor ze soukromé sbírky umožňuje nahlédnout na dílo jako na celek, vznikající na vlnách duchovních ideálů podkrkonošského spiritismu. Její květy stojící na rozhraní reality a imaginace jsou spojeny s bohatou symbolikou a udivují svou čistou výtvarnou hodnotou. Autentické kresby zároveň doplňují naši představu o podobě medijních projevů první poloviny 20. století, pro něž je charakteristické originální uchopení přírodních námětů se sklonem k ornamentálnosti či dekorativnosti.
 
Adéla Ducháčová se narodila 14. května v roce 1882 v Železném Brodě jako Adéla Němečková v nemajetné rodině, zemřela tamtéž 1. května 1952. S rodným městečkem byla celoživotně spojena. Do školy chodila jen asi do 11 let, po smrti matky se starala o početnou rodinu. V devatenácti se provdala za o pět let staršího Františka Ducháče, továrního dělníka, který byl duší místního spiritistického dění. Oba byli katolického vyznání, křesťanská víra se u nich dobře slučovala se spiritismem. Všech šest jejich dětí vyrůstalo v rodině, kde vládla atmosféra láskyplnosti i vysokých mravních nároků. Víme, že rodina Ducháčových bydlela v jednopokojovém bytě v tovární kolonii Liebigovy textilky na Poříčí v Železném Brodě a že před vchodem do domu vzbuzovala obdiv pečlivě ošetřovaná květinová zahrádka se stromkovými růžemi, miniaturními domečky a lavičkou. Instinktivní sepětí s přírodními jevy, ale rovněž obecně silný vliv kultu květin v období doznívající secese se zcela jistě propojovaly s vnitřními vizemi medijních kreseb. Adéla Ducháčová byla známá také jako píšící medium. Úhledné písmo veršíků s neumělými rýmy a starobylými obraty v mravoučným textech často tvoří součást kreseb, ale existují i samostatné texty v dochovaných sešitech, jež vznikaly na zakázku lidí, kterým Ducháčová zpracovávala „symboly“ jejich osobnosti pomocí "inspirovaných" zápisů ve stavu zvláštní koncentrace. Talent a znalost této „procedury“ mohla Adéla převzít zřejmě od své matky, Anny Němečkové, činné rovněž jako píšící medium. V pozdějším věku, po smrti manžela (1938), žila u svých dětí, především v Jablonci n. Nisou a přivydělávala si výrobou panenek, na něž šila půvabné ošacení.
Hlavní doménou Adély Ducháčové byla medijní kresba barevnými pastelkami na velkoformátové papíry, někdy jí však jako podklad sloužilo i hedvábí. Jde o práce kresebně až panensky čisté, ale směle komponované, svítivě barevné, vitální a zároveň vyzařující božský klid. Kresby pocházejí z obtížně blíže doložitelného období 1. poloviny 20. století, v jehož průběhu jejich estetické působení sílilo díky autorčině prohlubující se  kreslířské zkušenosti. Autentické kresby této autorky zároveň významně doplňují a dokreslují  naši představu o podobě medijních projevů 1. poloviny 20. století, pro něž je charakteristické originální uchopení přírodních námětů se sklonem k ornamentálnosti či dekorativnosti. Biomorfní linie jsou tu vždy formovány „neznámou silou“, která dávala impulzy ruce medijního autora. Nikdy se již patrně nedozvíme, jak a proč se tak dělo. Ti, kteří byli v kontaktu se zrodem díla, se však cítili šťastni a obdarováni. Nám již dnes zbývá jen úžas.   

Autor výstavy: Anežka Šimková