Tiskové zprávy

Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein / Přemístění

22. 2. 2013 - GMU

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 24. září 2009 v 17.00 hodin
v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od  24. září do 15. listopadu 2009,
denně 10.00 – 12.00, 13.00 - 17.00 s výjimkou pondělí.

Jedním z nejatraktivnějších témat současného umění, které v sobě ukrývá silné kladné i záporné konotace, je téma prolínání odlišných kultur v rámci globalizovaného světa. Zprávy z „jiných světů“ mají nejrůznější formální podoby i obsahová poselství. Stejnojmenný volný cyklus výstav roudnické galerie bude postupně přinášet svědectví o zajímavých reflexích tohoto aktuálního jevu. Zahajuje jej výstava uměleckých i životních partnerů fotografky a malířky Barbory Šlapetové a sochaře Lukáše Rittsteina.

Oba autoři svými originálními výtvarnými postupy zachycují postupně zanikající svět lidí a přírody, který důvěrně poznali během několika dlouhodobých výprav na Papuu Novou Guineu. Toto své životní téma zpracovali již ve dvou knihách a řadě netradičních výstavních projektů. Posledním z nich byla rozsáhlá výstava „Manop, Poslední první“ v pražském uměleckém centru DOX na jaře letošního roku. Slovo „Manop“ je podle umělců v řeči kmene Korowai Batu výrazem pro kladný pocit a otevírá možnost navazování kontaktu, slova „poslední první“ pak vyjadřují skutečnost, že oba autoři byli posledními prvními lidmi z cizího světa, kteří na území kmene vstoupili.

Roudnická výstava má komornější rozměr a orientuje se na dílčí témata. Díky charakteru výstavního prostoru, který dovoluje demonstrovat díla obou autorů velkorysým způsobem, však umožňuje neméně zajímavou konfrontaci. Zaklenutý prostor barokní jízdárny ovládne monumentální – barokně rozpínavá socha Zasněná z roku 2003, kterou Lukáš Rittstein vytvořil specifickou technikou odlévání do země po návratu z Papuy Nové Guiney v roce 2002. Socha patří do cyklu „zemních soch“ nazvaného „Špinavé nebe“, které byly vytvořeny zcela ojedinělou technologií odlévání umělé hmoty do země. Autor tu pracoval proti všem zvyklostem směrem do hloubky, aby vytvořil negativní prostor pro organický tvar. Země zároveň zanechala na povrchu odlitků svou „špinavou“ stopu, která hraje rozhodující roli v jejich estetickém účinu.

Zasněná patří k rozměrově největším realizacím a z technického hlediska také nejobtížnějším. Po vyjmutí jednotlivých částí ze země a jejich sestavení byla socha vzpřímena a doplněna dalšími atributy. Motiv záclony, který často ve svých fotografiích využívá i Barbora Šlapetová, vtiskuje soše důvěrnou lidskou stopu. Vzpřímená pozice spolu s metaforickým názvem dodávají soše statut figury, která je i díky svému rozervanému, baroknímu tvarosloví nadána romantickou poetikou. Socha, nesoucí skryté poselství o Zemi, nabývá charakter  mýtického podobenství.

Tvorbu Barbory Šlapetové zastupuje cyklus barevných obrazových fotografií z cyklu „Krystalické společenství“. Cyklus vznikal v průběhu předposlední cesty na Papuu Novou Guineu za pobytu na území kmene Yali Mek. Autorka si s sebou dovezla různé pomůcky a „kouzlící“ nástroje. Plexisklový hranol a záclonovina po prarodičích jí umožnily vytvořit magickou přehradu mezi svým „já“ a stále se vzdalující skutečností posledních časů původní kultury, jejíž hranice již obklopují území „dobytá“ misionáři, vládními vyslanci a obchodníky. Širokoúhlý formát barevných fotografií, které vznikaly jako záměrný artefakt přímo, bez dodatečné manipulace, vychází vstříc obsahu sdělení. Díváme se tu na společenství mužů, žen a dětí na jakési hromadné podobizně. Jímá nás přitom úzkostný pocit tušené ztráty, který posiluje vědomí, že jsme díky uměleckému projevu svědky nezadržitelného procesu, v němž se lidstvo zbavuje živých dokladů zakládající etapy své historie.