Tiskové zprávy

Tisková zpráva k výstavě Ivan Ouhel / Tutti colori

2. 12. 2013 - GMU

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje pozvat na novou výstavu

Ivan Ouhel / Tutti colori

12. 12. 2013 – 16. 2. 2014

Ve čtvrtek 12. prosince v 17 hodin otevřeme slavnostní vernisáží výstavu Ivan Ouhel / Tutti colori z volného cyklu Osobnosti. Úvodní slovo pronese Alena Potůčková, ředitelka Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. V hudebním programu bude na klarinet improvizovat Martin Brunner.

Vernisáž se koná v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.
Výstava bude pro veřejnost otevřena od 13. prosince 2013 do 16. února 2014,
denně od 10.00–12.00, 13.00–17.00 s výjimkou pondělí.

Všechny barvy palety
Roudnická galerie představí na závěr roku tvorbu jednoho z mála bytostných koloristů současné české malby. Osobitý projev autora s citem pro malířskou kulturu a nezaměnitelným rukopisem rozehraje bílý prostor zámecké jízdárny „všemi barvami“. Nejnovější díla přinesou informaci o poslední etapě tvorby, jež svými kořeny sahá do poloviny sedmdesátých let 20. století. Ivan Ouhel (*18. 2. 1945 v Ostravě) se pohybuje na výtvarné scéně téměř čtyřicet let. V roce 1974 absolvoval studia na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru figurální malby u profesora Karla Součka, poprvé vystavoval v roce 1975. Patří k významné generaci, která začala studovat ve svobodné atmosféře konce šedesátých let, aby se pak na začátku samostatné umělecké dráhy ocitla ve zcela odlišné situaci normalizovaného Československa se všemi atributy nehybné a uzavřené společnosti bránící výkonu a kreativitě. Generace „mravního neklidu“, reprezentovaná jádrem pozdějšího výtvarného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, ale i výraznými solitérními osobnostmi, sehrála klíčovou roli v udržení kontinuity ve vývoji českého výtvarného umění. Svými aktivitami vystavěla most mezi předchůdci z generace poválečných výtvarných skupin i z generace bezprostředních předchůdců a postmoderní generací následovníků. Umělci s různým osobnostním profilem vnesli do dědictví figuralismu pojímaného jako podvratné morální poselství originální notu. Pohybovali se od vážného, mravně apelativního pólu (Jiří Sozanský) přes hlubokou skepsi (Petr Pavlík, Vladimír Novák) až k provokativní grotesce (Michael Rittstein). Využívali přitom expresivní výtvarné prostředky. V polovině sedmdesátých let, v atmosféře „bodu nula“, v níž dominoval koncept a minimalismus, vždy hájili práva na život obrazu a sochy. Před polovinou dalšího desetiletí vnesli do českého prostředí silný impuls exprese, která souzněla s německou novou vlnou.

Jak se v těchto souřadnicích prosazoval svérázný talent Ivana Ouhela? Výtvarná scéna jej vždy považovala za originálního tvůrce. Své vzory si zprvu vybíral z meditativní vrstvy české krajinářské tradice. V letech 1976 až 1977 vytvořil několik experimentálních děl z plexiskla a z prořezávaných sololitových desek s expresivními stopami malby, která vstoupila do prostoru a zapojovala do vnímání netradičního obrazu přírodní okolí. Umělec v nich definoval svůj vztah k malířství i k novému způsobu interpretace krajiny. S plnou vahou tak demonstroval sílu a osobitost talentu, s nímž bylo nutno nadále počítat. V roce 1979 na sebe upozornil překvapivým obratem k figurální malbě. V legendárním alternativním prostoru Divadla v Nerudovce vystavil v provokativní instalaci sérii figur v lidském měřítku. Ženské i mužské figury opřené o zem vyjadřovaly revoltu i odevzdání. Sdělení mířilo přímo dovnitř společenství.

Asi v polovině osmdesátých let se v Ouhelově tvorbě začaly oba proudy pramenící z figurálního a krajinomalebného základu sbližovat na bázi vitalistického principu. Autor se v rozhovoru o obrazech příznačně zmiňuje o dvou červených čarách v tmavém poli: „teče v nich krev krajiny“. Lidský element prostoupil krajinu, krajina srostla s lidskou bytostí. Jako by se hlavním hrdinou obrazu stal sám život v nejrůznějších modalitách. Barevné elementy na plátně bují, pohybují se do rytmu, shlukují se do ornamentálních tvarů, zaplňují prázdno. Velkolepé úsilí o vizuálně bohatou metaforickou malbu v suverénně zvládnutém monumentálním formátu
kulminovalo kolem poloviny devadesátých let. Inovace do malířského dění vnášely z času na čas zážitky z cest. V paměti zůstaly mentální otisky z Toskánska, Bretaně, Kréty, Skotska, Kanady, New Yorku, Indonésie... Zlomový význam měla cesta do Kanady v roce 2004, kde dominoval zážitek ze setkání s moderní technicistní civilizací. Na velkých plochách obrazů, které vznikaly po návratu, pronikají strohé prvky konstrukce do ostrovů křehké senzibility.

Roudnická výstava představuje díla z let 2010 až 2013. Střetávají se v nich opět dva principy, geometrický a organický. Více než polovina děl vznikla v posledním půl roce a diváci se s nimi shledají poprvé, ostatní prošla v loňském roce a letos přehlídkami v Příbrami, v Trutnově a v italské Veroně. Jejich jádro tvoří volný cyklus z roku 2012 nesoucí název Geometrie a světlo.

Kompozici obrazů definují geometrické tvary, mezi nimiž proniká jasné bílé světlo. Nebyl by to však Ivan Ouhel, aby se spokojil s racionální konstrukcí. Zajímá jej to, co se děje uvnitř a mezi tvary. Charakteristické shluky barevných stop oživují plochu plátna a rozrušují strohost konstrukce. I v nejnovějších obrazech staví geometrická osnova základní tvar krajiny, v níž září světlo, tečou řeky, leskne se půda, padá déšť, vane vítr, kvetou kytky, svítí měsíc a chvěje se horký vzduch.

K výstavě Ivan Ouhel / Tutti colori, která je součástí volného cyklu Osobnosti, vydá GMU v Roudnici nad Labem katalog s barevnými reprodukcemi a texty Aleny Potůčkové a Hynka Rulíška.

Autor výstavy: Alena Potůčková

Repríza výstavy se uskuteční v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích v době od od 27. března do 11. května do 2014.

Doprovodné programy k výstavě sledujte na www.galerieroudnice.cz

Kontakt pro novináře:
Lucie Kabrlová
Galerie moderního umění, Očkova 5, Roudnice nad Labem, 413 01
Tel.: 416 837 301, galerie@galerieroudnice.cz