Tiskové zprávy

Jan Hrubý / Grafika

20. 12. 2007 - GMU

Humorista Jan Hrubý představuje v galerii dílo z posledních let, které vzniká v jeho ateliéru v malebné krajině nedaleko hradu Trosek. Denně ho vidí ze svého okna, a proto jej jeho silueta podnítila k výtvarnému přepodobnění v půvabného beránka, jehož růžky mají podobu Trosek.

Být humoristou je velmi těžké povolání. Ten, kdo to nezkusil tomu nebude věřit, protože je přece nabíledni, že musí hýřit vtipem, smíchem a pohodou, kterou nic nemůže zkalit, že se jedná o člověka, který neví, co je to starost, nebo dokonce úzkost, protože nezná, nevidí a nevymýšlí nic jiného než situace, vyvolávající hurónský smích.

O slavném francouzském mimovi Jeanu B. G. Debureauovi, rodáku z Kolína, se traduje, že přišel k lékaři a stěžoval si, že trpí chmurami, těžkým smutkem a depresemi, a chtěl, aby mu lékař pomohl. Ten se na něj podíval a řekl mu: dám Vám radu. Jděte na představení pierota Debureaua a Váš život se změní. Pacient odpověděl „Já jsem Debureau“. Alespoň tak to píše ve svém románu František Kožík.

To, že smích je koření života, není žádnou novinkou, a věděl to i Karel Čapek. Byl dobrým pozorovatelem života, a proto došel k poznání, že „humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků …Ručím za to, že tři zedníci nadělají víc špásů než čtrnáct ministrů. Listonoš je větší šprýmař než ředitel pošt a telekomunikací.“ Druhá strana komiky, která hraničí s absurditou, je méně úsměvná, jak nasvědčují slova P. Beumarchaise „nutím se do smíchu kvůli všemu ze strachu, abych se nad tím nerozplakal.“

I tak je možné vyložit dílo Jana Hrubého, přestože je možné jeho komiku chápat téměř jako něžnou, protože se mu vždy jedná o to, aby postihl nebo vyvolal situaci, v níž stojí hravost nápadu nad touhou být vtipný za každou cenu.

Přitom vychází z denních grotesek, které se v životě stávají, ale nejsou jeho jediným zdrojem. Přesto jej nejvíce zajímají události, na kterých se člověk sám podílí – absurdita, která je jeho vlastním výplodem, aniž si ji uvědomuje. Tam si přichází na své a pouští uzdu fantazii. Proto bez rozpaků nakreslí, jak před očima davu běží člověk, který má místo hlavy a trupu křeslo.

Zpočátku se věnoval kreslené satiře beze slov, a nyní je to hlavně grafika, která jej přitahuje. Zkouší nové metody a experimentuje. Jedním z významných počinů současnosti jsou tisky, na nichž srovnává vzájemné podobnosti mezi nástrojem a funkcí, jaká je prováděna řemeslnou pomůckou, a zjišťuje, že se nejedná o náhodu, ale že člověk při jejím konstruování vycházel z toho, jak funguje živá příroda. Ve druhé významové poloze poukazuje i na rostoucí zmechanizování člověka nového věku.

Hrubého satira je úsměvná a nápaditá, uvolňující a přívětivá. Dovede zahřát promrzlá srdce.

Výstava Jana Hrubého potrvá od 31. 1. do 30. 3. 2008, repríza se koná v prostorách Hospitalkirche, Siegfrie-Rädel-Strasse v Pirně od 9. do 29. června 2008, otevírací doba: úterý – pátek 10 – 13 hodin, sobota a neděle 11 – 15 hodin.