Tiskové zprávy

Tisková zpráva k výstavě Antonín Hudeček a Okoř

13. 6. 2016 - GMU

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje pozvat na výstavu

Antonín Hudeček a Okoř

23. 6. – 18. 9. 2016

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 23. června 2016 v 17.00 v Galerii moderního umění  v Roudnici nad Labem, Očkova 5. Výstavu zahájí Veronika Hulíková, autorka výstavy. V hudebním programu přednesou operní pěvkyně Jana Štěrbová a klavíristka Zora Křičková Melancholické písně a Balady Vítězslava Nováka.

Antonín Hudeček (1872–1941) patří k nejvýznamnějším krajinářům přelomu 19. a 20. století, původním školením byl však předurčen k figurální malbě, kterou v letech 1887–1894 studoval na pražské Akademii u Maxe Pirnera a Václava Brožíka. Zásadní proměna jeho tvorby je spojena s pobyty na Okoři. Vesnice nedaleko Prahy, s dominantou torza stejnojmenného středověkého hradu, se již v polovině devadesátých let 19. století stala oblíbenou destinací studentů krajinářského ateliéru pražské Akademie, vedeného profesorem Juliem Mařákem (1832–1899). Na Okoř se mladí malíři opakovaně vraceli i po ukončení studií a další umělci se k nim připojovali, s mírnou nadsázkou tak můžeme Okoř označit za jedinou malířskou kolonii v dějinách domácího výtvarného umění. Malba v plenéru, zavedená do systému akademické výuky právě profesorem Mařákem, byla důležitým iniciátorem změn v českém umění a díla vzniklá v malebném údolí podél Zákolanského potoka tvoří významnou kapitolu.

     Antonín Hudeček na Okoř poprvé zavítal v roce 1897 a v umělecké družině se setkal se dvěma výraznými talenty - Antonínem Slavíčkem (1870–1910), který byl přirozeným lídrem mezi svými souputníky, a Otakarem Lebedou (1877–1901), kterého – s ohledem na jeho mládí - provázela pověst zázračného dítěte. Na rozdíl od Slavíčka a Lebedy, kteří vyhledávali pro malbu v plenéru i další lokality, pracoval Hudeček na Okoři pravidelně až do roku 1902, kdy společně s Janem Preislerem podnikl cestu do Itálie, a i poté se na oblíbená místa vracel. Početný soubor jeho děl z let 1897–1904 tak velmi dobře umožňuje představit intenzivní proces proměny, kterým české malířství procházelo na přelomu 19. a 20. století. Nově nastupující generace umělců, jejímiž předními reprezentanty Hudeček, Slavíček a Lebeda byli, se tehdy opožděně vyrovnávala s uměleckými směry, které ovládly evropskou scénu, především s impresionismem.

            Přes rozdílné povahy i malířský temperament vzniklo mezi Slavíčkem a Hudečkem blízké přátelství, které přirozeně vedlo k vzájemnému ovlivňování v malbě. Třpytící se hladina vodního toku či pohledy do otevřené krajiny poskytovaly trojici malířů stálou inspiraci a první léta studií a pokusů v rozkvetlých zahradách a na březích potoka přinesly brzy definitivní výsledky.

            Vrchol společného tvůrčího období představují léta 1898– 1899, extrovertní  a výbušný Slavíček tehdy zachytil sluncem zalitou krajinu na obrazech Na potoce a Červnový den, obdobnou atmosféru mají Hudečkovy práce U potoka a Pohled na Okoř, odlišně působí díla Otakara Lebedy Krajina s červenými střechami a Šeřík, jejichž nervní štětcový rukopis může být předzvěstí tragické smrti umělce v roce 1901.

            Vedle těchto námětů objevil v roce 1899 Hudeček na Okoři své vlastní téma, které bylo jeho introvertní povaze bližší - v pohledech na okořský rybník se stala krajina zrcadlem melancholických nálad (Okoř - pohled na rybník, Večer, Měsíčná krajina) a postupně také rozvíjel specifický štětcový rukopis založený na práci s barevnou skvrnou, blízký pointilismu, který naplno zazářil v plátnech Podzimní večer a Po západu slunce.

            S nabytými zkušenostmi se Hudeček opět vrátil k pohledům na Zákolanský potok a rozehrál symfonii barevných tónu v obrazech Podzimní nálada (Okořský potok) a Trojanova restaurace, které v porovnání s díly z roku 1897 ukazují, jak velkou proměnu jeho dílo prošlo.

     Výstava je součástí volného cyklu Počátky moderny, v němž vede roudnická galerie dialog s unikátní kolekcí obrazů Antonína Slavíčka umístěnou ve vstupní části stálé expozice. Zajímavá konfrontace umožňuje nahlédnout do tvůrčí atmosféry přelomu 19. a 20. století. Představila se tu již díla Františka Kavána (2011), Miloše Jiránka (2012), roudnického rodáka Otakara Nejedlého (2013) a Jaroslava Panušky (2014).

Na výstavu zapůjčila rozsáhlý soubor děl Národní galerie v Praze, menší kolekci Galerie KODL a soukromí sběratelé.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Galerie KODL a cukrárna a kavárna Dortletka.

Pro veřejnost bude otevřena od 23. 6. do 18. 9. 2016, úterý – neděle 10.00–17.00,
v sobotu do 18.00.

Autorka výstavy: Veronika Hulíková

Výstavu doprovází katalog s textem Veroniky Hulíkové a barevnými reprodukcemi.
Doprovodné programy k výstavě sledujte na webových stránkách galerie.