Tiskové zprávy

Marian Volráb / Obrazy a skleněné objekty

2. 6. 2008 - GMU

    Výstava Mariana Volrába bude zahájena ve čtvrtek 26. června 2008 v 17.00 hodin. V hudební části vernisáže zazní skladby Petra Ebena a Bohuslava Martinů, v podání mladých umělců – violoncellisty Tomáše Jamníka, za klavírního doprovodu Ivo Kahánka, kteří slaví významné umělecké úspěchy nejen na našich, ale i na zahraničních pódiích.

    Volrábova výstava patří do řady premiérových výstav, a to i přesto, že již uskutečnil několik přehlídek v malých výstavních síních, kde převážně prezentoval sklo. V roudnické galerii se bude jednat o premiéru, protože dosud nebylo jeho dílo předvedeno souborně. Také bude poprvé umělecko – historicky zhodnoceno a k výstavě bude vydán katalog.

    Hlavní Volrábovou doménou je sklo, již proto, že středním i vysokoškolským studiem v ateliéru jednoho z našich největších sklářů, profesora Stanislava Libenského získal odborné sklářské vzdělání, kterému se zpočátku věnoval výhradně. Až z pozdější doby pocházejí jeho první obrazy, které se téměř dodnes staly jeho soukromou výpovědí, a proto ji nechtěl nikde zveřejňovat.

    Marian Volráb v současné době působí jako profesor na Vysoké umělecko – průmyslové škole v Praze, výhradně se věnuje sklu a vychovává novou generaci v oboru, v němž čeští umělci již řadu desítek let slaví světové úspěchy. Sám se potom, co v jeho dílně vznikalo užitné sklo, rozhodl, že se bude věnovat skleněným objektům, v nichž bude moci v plné míře uplatnit šíři uměleckých nápadů a inspirací. Ve svém díle vychází z přírody, a to z její organické i neorganické části a chce, aby s ní souviselo a bylo sourodé. Vrací se do dob, kdy se utvářel zemský povrch, kdy se hmota rozlévala, tuhla a vytvářela nejpodivnější struktury, stejně tak jako k letu ptáků, jejichž siluety zalévá do skla, kde zamrzají ve svém pohybu.

    Přestože i sklo je pro Volrába materiálem, v němž může v plné míře realizovat své představy, je nesporné, že jsou to právě obrazy, v nichž sděluje své nejintimnější myšlenky, kde odkrývá to, co tuší, že se skrývá za tím, co můžeme poznat svým zrakem. Jeho intimní krajiny jsou ponorem do světa za světem, kde není nic jistého a zřejmého, kam dosahuje touha, aby odtamtud vynesla to, co je skryté. Zde se nejedná o zákonitosti, které určují přírodu, ale vše,co se na obraze děje má vztah k člověku, jeho životu, tělu, prožitku, poznání, k tomu, co je tak těžko pojmenovatelné. Přesto mají obrazy názvy jako Zrození, Nemoc, Tváře, O životě, Figura, ale také Tušení. Na obrazech nenalezneme nic konkrétního, tvary přes něj plují jako sen, který nechce být rušen žádným dramatem. To až v poslední době se na plochu plátna dostalo napětí a vzruch. Louky se zavlnily jakoby ve sněhové bouři, která zničila jejich klid.

    Volráb patří do skupiny solitérů, kteří se neohlížejí na to, co se právě děje na výtvarném kolbišti. Ve svém ateliéru přemýšlí o životě a podává o něm nefalšované svědectví, které odhaluje jeho dosud zakrytou tvář.