Tiskové zprávy

Monika Havlíčková - Hippodrom

22. 2. 2013 - GMU

V rámci volného cyklu „Nová jména“ se v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem poprvé představuje mladá sochařka Monika Havlíčková, jejíž devízou je dnes zcela ojedinělá klasicky koncipovaná sochařská práce postavená na úctě k historické tradici antiky a renesance. Autorka se dlouhodobě zabývá jedním z nejobtížnějších sochařských úkolů, jímž je téma koně a jezdecké sochy. Název Hippodrom se váže k místu, které bylo ve starověkém Řecku určené k závodům na koních nebo na vozech tažených koňmi. Jádro souboru soch, doplněné o volný cyklus barevných expresivních kreseb, se odvolává k tradici výstavního prostoru, který dříve sloužil jako zámecká jízdárna. Velkorysé gesto tak několikerým způsobem provokuje diváka k zamyšlení nad vztahem mezi minulostí a současností.

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 23. dubna 2009 v 17.00 hodin
v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od  24. dubna do 14. června 2009,
denně 10.00 – 12.00, 13.00 - 17.00 s výjimkou pondělí.

Monika Havlíčková si vybrala obor klasické sochařské práce, který je postaven na dokonalé kresbě, drobných studiích a voskových modelech, jejich zvětšování do podoby definitivních verzí, odlévání a finálních úpravách povrchu včetně pokrývání plátkovým stříbrem, které dodává sochám efekt odlesku věčnosti, dobra a ušlechtilé krásy. Vybrala si však také obtížné životní téma, které lidstvo provází od starověku a které je proto na poli dějin umění vystaveno stálému srovnávání a ověřování: téma člověka a koně. Obě postavy, které se v evropském kontextu zrodily z archaických eposů, pro ni představují věčné druhy, kteří spolu kráčejí dějinami. Do současného světa sestoupili ze vznešeného Parthenonu, aby se vypravili na dlouhou pouť. Svou cestu zakončují tady a teď v obtížně pochopitelném prostředí globální společnosti, postavené na nehmotných informacích. V dnešním rozkolísaném světě působí jako opěrné pilíře, jako prostředek hledání jistot a krásy, jako silný hlas z minulosti a odjinud. Jako bychom se zastavili v bezčasí. Skrze díla k nám promlouvá dávno zasutý archaický svět, v němž jsou sochy - bytosti - obdařeny symbolickým významem. Autorka sama mluví o postmoderním paradigmatu rozdvojeného času, z nějž pramení hluboký smutek a napětí. Proti nim staví své sochy, které jsou právě proto tak osamělé, jakoby nepatřičné a vytržené ze souvislostí.

Sochařčina díla dlouho uzrávají v představách. Tento proces dokládají četné kresby, které tvoří paralelní linii k sochařské tvorbě. To v nich se buduje základní konstrukce trojrozměrných figur, které se teprve postupně obalují tkáněmi. Sochařka je staví s rozmyslem, tak aby byly po renesančním způsobu věcné a správné, a tudíž i krásné. Vedle sochařských studií vznikají volné kresby, které pro autorku vytvářejí prostor svobodné imaginace. Právě v nich realizuje naplno svou živou, expresivní gestikulaci, postavenou na kontrastu křehké tužkové či uhlové čáry a akvarelové či kvašové skvrny. Na tomto poli rozehrává svůj oblíbený dvojhlas červených a šedých a bílých a černých. V přímém kontrastu se statickým – renesančním - principem soch promlouvá z volných kreseb vzrušený – barokní – pohyb, odehrávající se v iluzivním prostoru naznačeném ubíhající perspektivou. Ať již se kresby odvolávají k renesanční či barokní tradici, promlouvají k nám právě dnes díky svému citlivému, vibrujícímu rukopisu, z nějž se tvoří krásná, ušlechtilá barevná tkáň.    

Monika Havlíčková předkládá v prostorách roudnické galerie výmluvnou sumu své několikaleté práce, která se zcela záměrně proti proudu staletí odvolává k historické tradici. Vymyká se ze světa banálních aktualit a hledá hluboký smysl figurální sochařské reprezentace jako takové, jejímž prostřednictvím se sděluje to podstatné o humanistickém rozměru pozemské existence. Tato starobylá tradice, zakotvená v základních kamenech evropského sochařství, je tak i díky Monice Havlíčkové dodnes živoucí.

Koncepce výstavy: PhDr. Alena Potůčková