Tiskové zprávy

Jiří Sopko, Pavel Šmíd. Učitel a žák.

15. 9. 2011 - GMU

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje informovat o výstavě

Učitel a žák. Jiří Sopko – Pavel Šmíd

Ve čtvrtek 15. září 2011 v 17 hodin otevřeme slavnostní vernisáží výstavu Učitel a žák / Jiří Sopko – Pavel Šmíd z volného cyklu Učitel a žák.

Úvodní slovo pronese Alena Potůčková, ředitelka galerie. V programu vystoupí mim Vojta Švejda alias Alberto Zoppo.
Vernisáž se koná v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.
Výstava bude pro veřejnost otevřena od 15. září do 30. října 2011, denně 10.00-12.00, 13.00-17.00 s výjimkou pondělí.

S počátkem nového školního roku otevírá roudnická galerie výstavu s příznačným názvem Učitel a žák / Jiří Sopko – Pavel Šmíd. Zahajuje tím nový cyklus, který je založen na mezigeneračním dialogu a konfrontaci uměleckých názorů. Připomeňme tu notoricky známou dvojici pedagog Julius Mařák – student Antonín Slavíček, která názorně vypovídá o kritickém přejímání uměleckého dědictví a jeho transformaci do nového jazyka. Výstavní cyklus se bude zabývat jak uzavřenými uměleckými osudy, tak i současnými příběhy. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem oslovila jako prvního renomovaného malíře, vedoucího pedagoga ateliéru malířství a bývalého rektora Akademie výtvarných umění v Praze, Jiřího Sopka a požádala jej, aby si zvolil některého ze svých žáků, jehož dílo považuje z jakéhokoliv důvodu za přínosné a zajímavé. Jiří Sopko si vybral malíře Pavla Šmída, který u něj studoval v letech 1990 až 1997. Na výstavě se tak setkávají umělecké výpovědi vynikajícího koloristy, jehož tvorba bývá tradičně vřazována do souvislostí takzvané české grotesky, a postmoderního interpreta nové, mondénní reality zdání přelomu tisíciletí. Součástí mezigenerační hry je dialog samotných děl, ale patří k ní i názorová konfrontace. Jiří Sopko napsal do katalogu stručné vyjádření na adresu svého žáka, Pavel Šmíd vyjádřil postoj ke svému učiteli.
Pedagog Jiří Sopko se narodil v roce 1942, student Pavel Šmíd v roce 1964. Jiří Sopko poprvé vystavoval v roce 1967, Pavel Šmíd o 21 let později. Jiří Sopko začal vyučovat na pražské Akademii v roce 1990, nepočítáme-li krátkou epizodu 1969–1971, kdy zde působil jako asistent u Jana Smetany. Pavlu Šmídovi,  kterého si Jiří Sopko vybral do svého prvního ročníku, tehdy bylo 26 let. Oba umělce dělí generační propast. Každý vyrostl v jiných společenských a dějinných souřadnicích, každý má jiné zážitky z dětství a mládí, jinou zkušenost se světem. Často však svou malbou promlouvají o příbuzných věcech. Naše výstava, která zároveň představuje specifickou formu výzvy k mezigenerační soudržnosti, je založena na hledání podobností a rozdílů v osobitých malířských interpretacích.

O nezbytnosti malby, o melancholii a o sériích
Svorník riskantního projektu, který souladně prezentuje dva neslučitelné postoje, tvoří víra v obraz, melancholické ladění výpovědí a posedlost motivem opakování.
Pro introverta Jiřího Sopka je malba jediným médiem, jímž se vyjadřuje ke světu a vlastní situaci v něm. Říká o sobě: „Neptám se po smyslu svého malování, protože je to prostě moje vnitřní potřeba. Maluju protože malovat musím, protože to potřebuju k životu. To přebije všechny možné pochyby.“ Rovněž Pavel Šmíd, ač vystaven svodům digitalizace, která vtrhla do výtvarného umění v devadesátých letech, nikdy nezapochyboval o poslání obrazu a zůstal věrný výsostné malířské disciplíně. Každý z umělců přitom využívá odlišný postup. Sopko modeluje tvary v duchu francouzské modernistické tradice čistými barvami, Šmíd, poučen médiem reklamních fotografií, které se staly živnou půdou jeho obrazotvornosti, přidáváním či ubíráním světlosti v barvě.
V době začátků měla koloristicky vytříbená tvorba Jiřího Sopka hravě vyzývavý charakter. S nástupem normalizace však postupně hořkl. Malíř otiskl do obrazu metaforu nesvobodného, rovnostářského režimu. Prudké pohyby pestře barevných groteskních figur vystřídala na konci devadesátých let atmosféra tajemství a rezignovaného klidu. Základní tóninou se stala melancholie, zrcadlící údiv nad zmatením světa a smutek ze samoty. Vydatnou porci melancholie vložil do svých obrazů i Pavel Šmíd. Symbolická postava Obchodníka z roku 2010 líčí v nemilosrdných, studených barvách výstižný portrét doby s její honbou za pozlátkem a vnitřní prázdnotou. 
Oba malíři, každý po svém, prozrazují posedlost motivem opakování. U Jiřího Sopka se tento princip zrodil již na konci šedesátých let. V zesílené podobě rezonoval v období normalizace, kdy jeho prostřednictvím autor zaútočil na mechanismy manipulace, vlastní totalitnímu uspořádání společnosti. V nové verzi se vynořil i v nedávné a současné tvorbě, kde nabyl rysů obecného podobenství. Zmnožené anonymní figury v tom nejoproštěnějším tvaru, uzavřené do sebe,  vypovídají o bezvýchodnosti lidského osudu, prázdnotě, odcizení a paradoxní samotě v davu.
Pavel Šmíd chce principem opakování zpodobených věcí „docílit pocitu obsese“. Všudypřítomnému pronásledování banalitami se brání tím, že je zmnožuje. Znovu je na pořadu manipulace, tentokrát nenápadná, skrytá. Ve Šmídových novodobých „ikonách“ v podobě „portrétů“ různobarevných barelů je patrný chladný odstup, ne však ironie. Pracuje se tu se svůdnou krásou a sladkou líbivostí malířského podání, které si zahrává s kýčem, v kontrapunktu s vyprázdněností obsahu, který zrcadlí pokleslý svět zdání. Vůči Sopkovým obrazům je postup inverzní, avšak neméně účinný. Sopko se dotýká archetypálních hlubin úzkosti z neznámého, Šmíd strachu z všeobklopující prázdnoty mondénního světa banalit. Oba přístupy přinášejí znepokojivá poselství.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury.
Mediálním partnerem je Vltava Český rozhlas 3.
Autor výstavy: Alena Potůčková
Spolupráce na přípravě výstavy: Linda Sedláková, Galerie Gema

Výstavu Učitel a žák / Jiří Sopko – Pavel Šmíd, která je součástí volného cyklu Učitel a žák, doprovází katalog s barevnými reprodukcemi a s texty Aleny Potůčkové, Jiřího Sopka a Pavla Šmída.