Novinky

Vánoční dárek z Ostravy

Stálá expozice roudnické galerie na čas změnila tvář. Díky velkorysosti Galerie výtvarného umění v Ostravě získala jako dlouhodobou zápůjčku dvě sochařská díla mimořádného významu, jež umocnila kvalitu stávající kolekce. Mezi obrazy Antonína Slavíčka a jeho souputníků ze zakladatelské generace českého moderního umění se skví programová socha Jana Štursy (15. 5. 1880 v Novém Městě na Moravě – 2. 5. 1925 v Praze) Puberta z roku 1905, jíž se umělec vyslovil k dobově frekventovanému tématu mládí, jara a rozpuku nových sil jako metafory zrodu moderních myšlenek. Žák J. V. Myslbeka a později i jeho pokračovatel v pedagogické práci na pražské Akademii vnesl do českého sochařství na vlně secesního symbolismu zjitřenou senzibilitu vyjádřenou živou „rodinovskou“ modelací hmoty s odlesky světla. Štursův smyslově naléhavý přístup vytváří zajímavý pandán k Slavíčkovu malířskému mistrovství, které rovněž osobitě reagovalo na podněty francouzského impresionismu.   

Neméně závažné gesto je zakleto i v druhém skvostu sochařského umění ze sbírek ostravské galerie – v bustě Dona Quijota (1911–1912) od sochaře světového významu Otto Gutfreunda (3. 8. 1889 ve Dvoře Králové – 2. 6. 1927 v Praze). Roudnický kubistický soubor jí výrazně obohatil svou tvář. Díky vstřícnosti spřátelené instituce a dědiců Josefa Čapka, kteří již dříve zapůjčili galerii obrazy Děvče s kopretinami (1914) a Chlapec v měkkém klobouku (Portrét Karla Čapka) z roku 1915 se tu tak mohla sejít unikátní sestava kubistických portrétů zastupujících různé vývojové fáze kubismu od analytické po syntetickou. Tu reprezentuje vedle originálních Čapkových interpretací i Student Antonína Procházky (1923) z poválečného období. Gutfreundova imaginární podobizna stála na samém počátku kubistické revoluce, jíž se české moderní umění přihlásilo k nejaktuálnějším myšlenkám evropské avantgardy. V roce 1911 Otto Gutfreund, Emil Filla, Vincenc Beneš, Josef Čapek, Antonín Procházka, Pavel Janák, Josef Gočár a další nonkonformně orientovaní tvůrci založili Skupinu výtvarných umělců, která začala vydávat jako svou teoretickou platformu časopis Umělecký měsíčník. Poprvé se představila v Obecním domě v Praze v roce 1912.

Otto Gutfreund nevytvořil jen tak ledajaký portrét. Vybral si pro něj literární námět. O něco později tak učinil i v případě sochy Hamleta. Shakespearova skeptického hrdinu souběžně malířsky ztvárnil i Antonín Procházka. Čeští kubisté se zájmem o symbolická či literární témata výrazně lišili od svých civilně a aktuálně zaměřených francouzských vzorů. V zrůzněné pohublé tváři Dona Quijota se zašpičatělou bradkou se zračí rozporuplnost směšnohrdinské postavy slavného pikareskního románu. Dynamická úhlopříčná kompozice a expresivně kubistické tvarosloví s hlubokými zářezy nás vyzývají k pohledu do nitra antihrdiny, v němž se zrcadlí celý Cervantesův i Gutfreundův svět.

Alena Potůčková                  

Jan Štursa Puberta 1905

Otto Gutfreund Don Quijote 1911-1912