Tiskové zprávy

Veronika Richterová. Nebezpečná laguna.

23. 6. 2011 - GMU

 Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem si Vás dovoluje informovat o výstavě

VERONIKA RICHTEROVÁ. Nebezpečná laguna.

Ve čtvrtek 23. června 2011 v 17 hodin otevřeme slavnostní vernisáží výstavu Veronika Richterová / Nebezpečná laguna z volného cyklu Jiné světy.

Úvodní slovo pronese Alena Potůčková, ředitelka galerie.
Hudební program: Eliška Havlová–Beránková – klavír, Eric Satie: Gymnopedie, Leoš Janáček V mlhách (1. a 4. část).
Vernisáž se koná v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5.
Výstava bude pro veřejnost otevřena od 23. června do 4. září 2011, denně 10.00–12.00, 13.00–17.00 s výjimkou pondělí.

Pet-fauna a pet-flora

Víte, co je to PET-art a kdo je jeho česká vynálezkyně, která se za posledních šest let, co se jím zabývá, stihla proslavit u nás i v zahraničí? Ne-li, nenechte si ujít výstavu Veroniky Richterové  Nebezpečná laguna v roudnické galerii. V rámci volného cyklu Jiné světy se tu setkáte se světovou premiérou. Vůbec poprvé tu bude vystavena ucelená mikrokrajina, postavená výhradně z použitých plastových lahví.
Hned za dveřmi galerie překvapí diváka jiný svět. Vstoupí do exotické krajiny s číhajícím krokodýlem, divukrásnými květinami, palmami a leknínovým jezírkem s žábami a motýli. Je očarován jeho tvarovou rozmanitostí a hýřivou barevností. Až po chvíli zjistí, že příroda není živá, ale stvořená lidskou fantazií a umem rukou. Uvědomí si, že se PET lahve nemusejí hromadit jen jako nepříjemný odpad, ale že se z nich mohou jako z kukly vylíhnout umělecká díla nové krásy. Při bližším zkoumání se určitě bude usmívat. A o něco později možná také přemýšlet o vážnějších věcech. Třeba o vztahu člověka k přírodě a jeho schopnostech působit světu radost či hoře.
Veronika Richterová má za sebou rozsáhlé, mnohotvárné dílo a řadu výstav v Čechách i v zahraničí. Ta první se konala v roce 1989 v Chodovské tvrzi v Praze, kde představila hlavní doménu své tehdejší tvorby – smaltovanou plastiku z recyklovaného plechového odpadu. Věnovala se rovněž malbě, klasické soše, mozaice, scénické výpravě a výletům do světa architektury. V její profesionální dráze sehrálo důležitou roli umělecké a životní partnerství s Michalem Cihlářem, jemuž vděčí za efektní fotografickou prezentaci svých děl. Oba se také podíleli na výtvarném řešení pražské ZOO. Veronika Richterová pro ni vytvořila mimo jiné  bronzový pomník lachtanu Gastonovi (2005), jehož dramatický povodňový příběh z roku 2002 obletěl svět. Ke společným počinům náleží i výstava Zvěrstvo, kterou připravili pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze v roce 2007. Pojali ji jako jemně ironický hold magické atmosféře přírodovědných expozic z období zlatého věku 19. století, kdy ztichlým muzejním sálům dominovaly skleněné vitríny s vycpanými zvířaty a setříděnými sbírkami motýlů.
Patrně nejznámější autorčinou prezentací byla loňská výstava PET TROPICANA v pražské Botanické zahradě, založená na pirátském průniku umělé „pet-fauny“ a „pet-flory“ do bujné skleníkové vegetace. Autorka tu využila zvláštní schopnost začlenit svého „hrdinu“ do scénicky pojatého prostředí. Hádanka „co je živé a co neživé?“ přitahuje pozornost každého diváka. Naturalistické postupy soupeří se smyslem pro humor. Uvolněná fantazie dovoluje pracovat s velkými hmotami i minuciózními detaily. Náš údiv však nevzbuzuje jen obdivuhodná zručnost, příznačná pro stavitele „lodí v lahvi“, i když i ona nás ohromuje. Základem úspěchu je tu především invence a imaginace, která tvoří předpoklad vzniku uměleckého díla.
Kam vlastně z pohledu českých dějin umění dílo Veroniky Richterové náleží? V českém prostředí bychom pro ně asi marně hledali paralely. Naše odkazy se k němu přiblíží jen zpovzdálí. Ideovým založením se jistě nejvíce potkává s tvorbou jejího životního partnera, i když se vyjadřují každý jiným způsobem. Recyklační podstata objektů, ať již smaltovaných či plastových, ji přibližuje k tvorbě jiných „nálezových“ autorů, od sochařky Věry Janouškové po originální tvůrce postmoderní generace Františka Skálu a Petra Nikla. Poslední dva se pak stejně jako ona vyznačují smyslem pro scénické vyznění díla. S nimi i řadou dalších v čele s Bedřichem Dlouhým ji sbližuje rukodělná fantazie náležející do okruhu umění „zlatých českých ručiček“. Vášeň pro plasty pak i s průkopníky tvorby z umělých materiálů, za jejichž guru lze v našem kontextu označit Zdeňka Pešánka. Princip hry, tvůrčí imaginace a tvarových asociací, jež vládnou duchu autorčiných děl, nás zavedou ke generaci Devětsilu. A ironická hra na „kabinety kuriozit“ a „přírodovědná muzea“ až k rudolfinským sbírkám. Nelze pominout vazby na celosvětový trend umění odpadu, včetně architektonických projektů, za jehož nápaditou a atraktivní tváří se skrývá kritické přemítání o sebezáhubném přístupu lidského pokolení k vlastnímu útočišti.
Veronice Richterové na uměleckohistorických škatulkách a kontextech nezáleží. Tvoří pro potěchu duše, kterou přináší divákům i roudnická premiéra „přírodovědné diorámy“, vybudovaná výhradně z proslavených plastových lahví tuzemské i zahraniční provenience. Exotická mikrokrajina vytváří aktuální pandán k souběžné výstavě Františka Kavána, hvězdy Mařákovy školy, i k unikátní kolekci obrazů jeho souputníka Antonína Slavíčka, která dominuje stálé expozici Galerie moderního umění. Posun od sugestivních průhledů do lesních interiérů či otevřených krajin k umělému prostředí je výmluvný sám o sobě.       

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury.
Mediálním partnerem je Vltava Český rozhlas 3.
Koncepce a příprava výstavy a katalogu: Veronika Richterová ve spolupráci s Michalem Cihlářem a Alenou Potůčkovou
Výstavu Veronika Richterová/Nebezpečná laguna, která je součástí volného cyklu Jiné světy, doprovází katalog s barevnými reprodukcemi s texty Aleny Potůčkové a Veroniky Richterové.