Miloš Saxl

/11. 5. 1921 v Železném Brodě - 1. 8. 1992 v Roudnici nad Labem/

Miloš Saxl přišel do Roudnice nad Labem v roce 1959 jako ředitel Městské galerie, která byla od roku 1955 přístupná ve 4 místnostech MNV. Na toto povolání byl připraven studiem dějin umění a estetiky na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, kde navštěvoval přednášky Antonína Matějčka, Jana Květa a Františka Kovárny. Mimoto se ještě soukromě vzdělával v oboru malířství.

V Roudnici n. L. začal působit v době, kdy byla vystavena část Švagrovského sbírky, protože prostory byly poměrně malé a mimoto sloužily i jako kanceláře. Proto nebylo možné vyvíjet galerijní činnost.
Saxl se nejprve seznámil s celou sbírkou, která již tehdy byla rozsáhlejší než původní dar Augusta Švagrovského, protože během následujících desetiletí do ní byly zahrnuty dary mecenášů (např. velký konvolut kreseb Zdeňky Kalašové, sestry slavné mezzosopranistky Klementiny Kalašové). Byl si vědom, o jak významné kulturní hodnoty se jedná, díky 60 obrazům Antonína Slavíčka a jeho generačních druhů, kteří byli Švagrovského přáteli. Jak sám později Saxl vyprávěl, uvědomil si vzácnost chvíle, když ve svých rukách poprvé držel obraz Antonína Slavíčka.

Po příchodu prostudoval dokumenty týkající se historie města a jeho umělecko-historických a architektonických památek. Tyto poznatky potom zúrodnil v článcích, které uveřejňoval v Kulturním měsíčníku, jehož vydavatelem se stala galerie. Zde postupně vycházely jako seriál tituly Současná instalace roudnické galerie, Malířské tradice v Roudnici n. L., Urbanistický a architektonický rozvoj města a informace o výstavách, které se v galerii konaly.

Jeho hlavním cílem bylo získání budovy pro účely galerie, protože postavení nového domu, o kterém na začátku 20. století již uvažoval starosta města Ervín Špindler, nepřicházelo v úvahu. Díky jeho iniciativě byla adaptována zámecká jízdárna a sbírky do ní převezeny. V novém prostoru mohl jako ředitel zahájit skutečnou galerijní práci na vysoké úrovni. Začal nakupovat výtvarná díla, protože si byl vědom, že úroveň galerie tvoří sbírka, pořádal výstavy, jejichž dramaturgie byla nejen pestrá, ale i objevná a střídaly se v ní tituly z mnoha oblastí starého i nového výtvarného umění. Díky této koncepci začala být galerie známá a její program vyhledáván, protože se v něm objevovaly výstavy, které nebylo možné jinde navštívit – v době totalitního režimu se jednalo o čin odvahy a důsledky, které následovaly, musel nést. Záleželo mu také na tom, aby nebyl zapomenut soubor obrazů z roudnické zámecké obrazárny knížat Lobkowiczů, a proto uskutečnil cyklus výstav z tohoto fondu.

Velmi podnětný byl koncertní a literární program, který v galerii uváděl, protože byli zváni významní umělci jako Karel Höger, Radovan Lukavský, Josef Páleníček, Milan Moravec, Talichovo kvarteto aj. Velký význam měly výklady, přednášky a procházky po městě, protože tehdy neexistovala literatura, kde by bylo možné se něco o historii města dozvědět, takže zájem byl mimořádný.

M. Saxl se také hodně věnoval mládeži a pořádal pro ni pravidelná setkání a předával jim své vědomosti z oblasti dějin umění a estetiky, hovořilo se také o literatuře, divadle a filmu, etice a náboženství, filozofii, takže mnohým pomáhal nalézt cestu životem i životní povolání. Řada z nich vystudovala dějiny umění a dnes jsou uznávanými osobnostmi v tomto oboru nejen doma, ale i v zahraničí.

Miloš Saxl byl vzdělaným člověkem s velkým rozhledem. Stopa, kterou v Roudnici n. L. zanechal, je hluboká a stále inspirativní. Vždy chtěl předávat nejvyšší hodnoty nejen v umění, ale i v životě. Podobně jako Švagrovský stál v pozadí a konal jen svou povinnost „bez tužby po zisku, odměně a slávě, jak na mravný čin se sluší…“ Tím se stal pokračovatelem velkých osobností, které v Roudnici nad Labem působily, ať se jedná o pražské biskupy a arcibiskupy jako byli Jan IV. z Dražic, Arnošt z Pardubic, Vilém z Rožmberka, rod Lobkowiczů, nebo o profesora vídeňské university Maxe Dvořáka a Augusta Švagrovského, kteří měli podíl na kulturním a uměleckém rozkvětu města.

Katalog Pocta Miloši Saxlovi v pdf