Stručně o galerii

Pohled na budovu Galerie moderního umění. Foto: Magdalena Deverová

Galerie moderního umění v Roudnici n. L. sídlí od roku 1965 v bývalé jízdárně lobkowiczkého zámku v Roudnici nad Labem, která byla postavena v poslední čtvrtině 17. století italským architektem Antoniem Portou. Zaklenutý interiér budovy, osvětlený bočními okny vytvořil působivé prostředí pro stálou sbírku galerie. Za její „rodinné stříbro“ lze považovat soubor 60 obrazů Antonína Slavíčka, který byl součástí kolekce čítající přes 200 uměleckých děl. V roce 1903 se s malířem evropského významu a zakladatelem moderního českého umění seznámil mecenáš August Švagrovský.

Osvícený sběratel vytvořil kvalitní sbírku umění, jejíž jádro představuje kolekce obrazů z přelomu 19. a 20. století. Vedle Antonína Slavíčka jsou v ní zastoupeni například i malíř Miloš Jiránek, autor výjimečného portrétu Augusta Švagrovského, či Antonín Hudeček. August Švagrovský odkázal svoji sbírku městu Roudnici n. L. v roce 1910. Založil tak třetí nejstarší galerii na našem území. Sbírka vytvořila základ dnešního souboru, který obsahuje více než 3.000 uměleckých děl od konce 19. století do současnosti.

Na Švagrovského odkaz navázal v šedesátých letech minulého století historik umění a první ředitel galerie Miloš Saxl, který se po složitých peripetiích, kdy sbírka neměla důstojné umístění, zasloužil o získání a zpřístupnění nové budovy. Rekonstrukce bývalé jízdárny z rukou architekta Pavla Mošťáka vdechla historickému prostoru nového, modernistického ducha, který souzní s charakterem stálé expozice. Vstupní část soustřeďuje vybraná díla ze Švagrovského sbírky, mezi nimiž dominuje kolekce drobných studií Antonína Slavíčka, který se tu představuje jako geniální interpret duše rodícího se velkoměsta s jeho chvatem a anonymním davem i duše venkova s jeho dramatickými proměnami počasí i sepětím s nelehkým osudem lidí.

Velkorysý nástup střídá pohled do dalších období vývoje moderního umění, v němž se v dynamickém sledu střídaly jednotlivé výtvarné směry a tendence od expresionismu a kubismu po surrealismus. Miloš Saxl se tu jako první tvůrce stálé expozice soustředil na přední osobnosti jednotlivých tendencí či skupinových hnutí i zajímavé solitérní tvůrce. Na tuto linii pak navázal aktuálními sběry umění ze šedesátých let, v němž dokázal rozpoznat nadčasové hodnoty.

Jádro expozice tak tvoří například výjimečná díla Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály, Františka Janouška, Václava Tikala, Františka Muziky, Zdeňka Sklenáře, Kamila Lhotáka, Mikuláše Medka, Jiřího Johna či Františka Ronovského. Na Saxlovo dílo navázala v jeho intencích Miroslava Hlaváčková, která dovedla sběratelské aktivity až do současnosti, ať již jako odborná pracovnice za vedení ředitele Jaroslava Černého (1981-1990) či jako ředitelka instituce v letech 1990-2008.

V letech 2008-2018 pokračovala ve snahách zakladatelských osobností Augusta Švagrovského a Miloše Saxla též Alena Potůčková. Během desetiletého období se zasloužila o přípravu množství velkolepých výstavních projektů (komponovaných do tematických cyklů) s jednoznačně nadregionálním přesahem. Přesto však nezapomínala klást důraz na genia loci Podřipska a na architektonické dědictví Roudnice n. L. Stála za organizací stěžejních kulturních a společenskovědních akcí města, spjatých mimo jiné též s historií regionu i za akcemi pro záchranu barokního pivovaru. Díky svrchované erudici a osobním kontaktům zásadním způsobem rozšířila roudnické sbírky. Podařilo se jí nastolit koncepci proměnlivé stálé expozice, dramaturgie výstav a dalšího směřování galerie, v níž pokračuje galerie dodnes.

Vedle stálé expozice, která prochází občasnými dílčími proměnami tak, aby se postupně mohla prezentovat i další výjimečná díla skrytá v depozitářích, poskytuje galerie další prostor i krátkodobým výstavám. Od otevření galerie v roce 1965 se tu představila celá plejáda významných osobností českého moderního umění od Jana Zrzavého, Josefa Čapka přes Františka Janouška, Josefa Sudka, Zdeňka Sklenáře, Františka Muziku, Mikuláše Medka, Jiřího Johna, Adrienu Šimotovou, Jitku a Květu Válovy,  Václava Boštíka až po Václava Ciglera, Otakara Slavíka, Jiřího Sopka, Ivana Kafku, Lukáše Rittsteina a mnohé další.

Galerie moderního umění nezapomíná ani na své významné rodáky a regionální autory, které se prostřednictvím výstav a katalogů snaží vřazovat do širšího kontextu. Patří mezi ně například originální osobnost malíře Otakara Nejedlého, který se proslavil sérií obrazů s exotickou tematikou, vzniklých během a po pobytu na Ceylonu a v Indii v letech 1909 až 1911.

Výstavní strategie se vedle monografických projektů orientuje rovněž na tematické výstavy a souborné výstavy různých uměleckých tendencí, skupin či hnutí všech oborů. Výstavní program doplňuje spektrum doprovodných aktivit, zahrnujících pořádání přednášek, koncertů, divadelních představení, literárních večerů a dalších kulturních programů. Stálou expozici i jednotlivé výstavy zpřístupňují pracovníci galerie různým cílovým skupinám formou uměleckých dílen, besed s autory či tematických výkladů.