Poklady galerie

Pohled do stálé expozice Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Foto Magdalena Deverová 2012

Unikátní sbírka obrazů Antonína Slavíčka

Roudnická galerie se díky pozoruhodným kulturněhistorickým okolnostem svého vzniku a dalšího vývoje pyšní řadou unikátních děl, ba co víc i několika unikátními kolekcemi. Jsou to skutečné poklady galerie.

Patří k nim největší soubor obrazů Antonína Slavíčka v České republice, jenž vložil do základů sbírky roudnický mecenáš a sběratel August Švagrovský. K šedesáti obrazům přibylo na konci šedesátých let ještě jedno zátiší z roku 1910. Soubor obsahuje několik velkých formátů, ale  většinu tvoří drobné klenoty: malá prkénka s chvatně malovanými městskými a venkovskými scenériemi. V syrových výjevech z pražských ulic se malíř dotýká moderního pocitu úzkosti z osamění, anonymity i odcizení. Cit pro dynamiku města posílila návštěva Paříže v roce 1907, jejíž ozvěnu nacházíme v impresích z pražských parků. Druhou tvář malířského díla představují obrazy venkova s drsnou atmosférou života v těžkých podmínkách. Nejpopulárnější obraz roudnické sbírky Slunce v lese z roku 1898, který Slavíček namaloval za pobytu v Luhačovicích, se hlásí k mařákovskému pojetí interiéru lesa s uzavřeným horizontem. Dobová melancholie se tu rozpouští pod prudkými paprsky světla. Mezi poklady náleží i dramatický obraz Vítr z roku 1900, který jako první získal do své sbírky August Švagrovský. Slavíčkova díla v různě obměňovaných sestavách představují hlavní magnet stálé expozice, za nímž přijíždějí návštěvníci z domova i ze zahraničí.

Kolekce evropského umění ze Symposia Roudnice´70

V roce 1970 přijeli do roudnické galerie na výzvu ředitele Miloše Saxla malíři ze šesti zemí: Václav Boštík, Miloš Ševčík, Otakar Slavík, Karel Machálek Zlín a Bohdan Kopecký z Československa, Marian Bogusz a Stanislaw Fijalkowski z Polska, Endre Bálint z Maďarska, Gradimir Petrovic a Branko Miljuš z Jugoslávie, Jacques Busse z Francie a Lorenzo Taiuti z Itálie. 1. Mezinárodní malířské symposium, které se konalo od 25. května do 18. června, pomáhali připravovat Saxlovi přátelé malíř Václav Boštík a teoretik Jaromír Zemina. Výstavní prostora se proměnila v jeden společný ateliér. Nebyl to však ateliér ledajaký. Vždyť zaklenutá hala barokní jízdárny s horním osvětlením, postavená Antoniem Portou na konci 17. století, poskytovala všem zúčastněným umělcům nejen výjimečný prostorový komfort a povznášející pocit z historické dimenze místa, ale i popud k tvůrčímu gestu nebývalého rozsahu. Magická atmosféra prostředí inspirovala umělce k jedinečným výkonům. Otakar Slavík tu doslova vychrlil 12 vynikajících obrazů, Václav Boštík sérii unikátních vizí vibrujících kosmických energií, Endre Bálint početnou kolekci asamblážových obrazů a Karel Machálek Zlín soubor novofigurativních fotopláten. Miloš Ševčík vytvořil díla monumentálních rozměrů, Lorenzo Taiuti velké prostorové objekty-instalace. Jen těchto několik příkladů svědčí o jedinečném vlivu genia loci a o šťastné atmosféře setkání. V průběhu symposia vzniklo 96 děl, jejichž velká část byla na závěr představena na velkorysé přehlídce. Řadu z nich věnovali umělci roudnické galerii.

Idea symposia byla plodem otevřené atmosféry šedesátých let, která přála myšlence evropské spolupráce i velkorysým vizím. Samotná realizace však proběhla na počátku normalizace.  Miloš Saxl zamýšlel organizovat symposia v dvouletém cyklu s tím, že by tak v galerii postupně vznikala sbírka moderního evropského umění, jež by tvořila novodobý pandán k bývalým slavným roudnickolobkowiczkým sbírkám. To již však nový režim, jenž uvrhl zemi do dvacetileté izolace, nedovolil.    

Katalog Vzpomínka na 1. mezinárodní malířské sympozium Roudnice ´70

Dary Boženy Sudkové, Jiřiny Křížkové, Josefa Drapella a Jitky Válové

Galerie se pyšní ještě několika výjimečnými kolekcemi. Tou nejpočetnější a svou skladbou nejzajímavější je část sbírky, kterou si díky osobním kontaktům s řadou výtvarných umělců v průběhu života vytvářel fotograf Josef Sudek a kterou do Roudnice darovala jeho sestra Božena Sudková v roce 1988. Nachází se v ní mimo jiné významný soubor grafických děl Sudkova přítele Františka Tichého. Za poklad galerie lze bez nadsázky označit nádherné opukové torzo Studie k podzimu Josefa Wagnera z roku 1929 z téže sbírky.

Další ojedinělý soubor představuje třicet kreseb a dvě drobné plastiky od po dlouhou dobu téměř neznámého autora Jana Křížka, jehož pomohla v roce 1999 objevit svou výstavou právě roudnická galerie. Kolekci umělce, který odešel v roce 1947 do Paříže, kde se se svým intimním uměleckým projevem inspirovaným primitivismem a prehistorickými kulturami vřadil do poválečného proudu art brut, věnovala galerii v roce 2000 umělcova žena paní Jiřina Křížková.

V roce 2007 získala galerie velkorysý dar od česko-kanadského malíře Josefa Drapella. Umělec opustil svou vlast v roce 1965, v roce 1970 se usadil v Torontu. Vystavoval spolu se  skupinou amerických abstrakcionistů New New Painters. V roce 1990 se vrátil do rodného Humpolce, kde po tři roky připravoval obrazy pro výstavu v Galerii Vysočiny v Jihlavě, kterou pak reprizovala roudnická galerie. Jeho charakteristická díla s „manšestrovou strukturou“, jak ji sám umělec nazýval, syntetizují zkušenost z krajiny dětství a odkazy k literatuře spolu se zážitky z pableksujícího světla na zčeřené hladině Hurónského jezera v Kanadě.  
 
Na sklonku života roudnickou galerii obdarovala rovněž malířka Jitka Válová. Galerie se tak od roku 2011 může těšit z unikátního konvolutu osmdesáti kreseb především z autorčina posledního tvůrčího období, který zahrnuje lité kresby na hudební motivy, soubor křehkých pastelů lilií a uhlových podobenství starých stromů. Jsou v něm však zastoupeny i náčrtníky z dětství a mládí, které odrážejí prostředí rodného Kladna.

Roudnické osobnosti

K pokladům galerie bezesporu patří díla dvou významných roudnických osobností. Tím prvním byl roudnický rodák Otakar Nejedlý, který se do dějin umění zapsal především díky obrazům reflektujícím dobrodružnou cestu na Cejlon a do Indie, kterou absolvoval v letech 1909 až 1911. Galerie moderního umění vlastní vedle špičkového obrazu Ceylon z roku 1911 také pět kvalitních kubistických kreseb, akvarelů a kvašů a dále obrazy z různých etap umělcova vývoje od dvacátých let po léta padesátá.

V současnosti se v rámci roudnického milieu těší výsadnímu postavení autorka tapiserií Eva Brodská, která se již od počátku šedesátých let soustředěně věnuje rozvíjení odkazu svého učitele Antonína Kybala. Její pozoruhodná díla tkaná klasickými postupy se inspirují přírodními procesy a spiritualitou.