Stálá expozice

Pohled do stálé expozice Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Foto Magdalena Deverová 2012

Stálá expozice Galerie moderního umění byla slavnostně otevřena v roce 1965. Je situována do prostoru bývalé zámecké jízdárny postavené italským architektem Antoniem Portou, kterou rekonstruoval architekt Pavel Mošťák v intencích prvního ředitele galerie Miloše Saxla.

Působivost prostředí vyplývá z dialogu mezi barokním zaklenutým prostorem s bočním osvětlením a originálním modernistickým jazykem konstrukce se zavěšenými výstavními panely, která díky překvapivým průhledům umožňuje divákovi nahlížet na vystavená díla v různých zajímavých souvislostech. Modernistický duch rekonstrukce zároveň souzní s  charakterem stálé expozice, v níž jsou představena díla klasiků českého moderního umění.

Vstupní část soustřeďuje vybraná díla ze Švagrovského sbírky, mezi nimiž dominuje kolekce drobných studií Antonína Slavíčka, který se tu představuje jako geniální interpret duše rodícího se velkoměsta s jeho chvatem a anonymním davem i duše venkova s jeho dramatickými proměnami počasí i sepětím s nelehkým osudem lidí.

Osobnost mecenáše Augusta Švagrovského je v expozici zastoupena díky oduševnělému a malířsky vyváženému portrétu od Miloše Jiránka. Dvojici malířů doplňuje jejich souputník Antonín Hudeček, autor melancholických krajin, kterého v expozici reprezentuje především obraz Večer na Capri z roku 1903. V úvodní části expozice je rovněž připomenuto významné dílo slavného roudnického rodáka Otakara Nejedlého, jehož rozsáhlá, především krajinářská tvorba se pohybuje od expresivního po neklasicistní pól.

Velkorysý nástup silné umělecké generace na přelomu století střídá pohled do dalších období vývoje moderního umění, v němž se v dynamickém sledu střídaly od prvního desetiletí dvacátého století až do čtyřicátých let jednotlivé výtvarné směry a tendence od expresionismu a kubismu po surrealismus. Miloš Saxl se tu jako první tvůrce stálé expozice soustředil na přední osobnosti jednotlivých tendencí či skupinových hnutí i zajímavé solitérní tvůrce. Najdeme tu tak například výjimečná díla Antonína Procházky, Emila Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály, Josefa Wagnera, Františka Janouška, Václava Tikala, Františka Muziky, Zdeňka Sklenáře či Kamila Lhotáka. Na tuto linii pak navázal aktuálními sběry umění ze šedesátých let, v němž dokázal rozpoznat nadčasové hodnoty. Jádro této části expozice tvoří reprezentativní obrazy Mikuláše Medka, Jiřího Johna, Václava Boštíka či Františka Ronovského.

Stálá expozice představuje živý organismus, který reaguje na proměny akviziční práce galerie. Koncepce kombinuje principy stálosti a inovace, jež
vycházejí vstříc potřebě návštěvnické obce, která se ráda vrací za "svými" kolekcemi i jednotlivými díly, stejně jako se nechá překvapovat novinkami.
Cenné jádro sbírky, které se postupně formovalo ve dvou etapách historie, na počátku 20. století a poté již kontinuálně od šedesátých let, se v expozici
zrcadlí ve vytříbených souvislostech zdůrazňujících úlohu silných uměleckých osobností i pluralitu názorů a tendencí.

Instalace prochází občasnými radikálnějšími či jemnějšími obměnami tak, aby mohl návštěvník shlédnout další špičková díla v jiných zajímavých kontextech. K takovým inovacím patřilo zařazení tří vynikajích obrazů Josefa Čapka, které galerii laskavě zapůjčila umělcova rodina. Díky nim se výrazně obohatila malá, ale kvalitní kolekce kubistických děl. Jako druhý příklad nechť poslouží neotřelé sousedství obrazů Karla Holana a Kamila Lhotáka, které upozorňuje na vnitřní příbuznost sociální malby dvacátých let s uměním Skupiny 42.

K nejradikálnějším zásahům dochází v části expozice zasvěcené umění od druhé poloviny 20. století do současnosti. Tam se také obvykle alespoň na čas integrují díla, která prošla zkouškou proměnných výstav. A ještě zajímavost na konec: málokterá výstavní síň si může dovolit pracovat i s prostorem nad stálou expozicí. Roudnická galerie mohla nechat "poletovat" pod klenbou obrazové objekty ve tvaru ptáků, které byly v roce 2011 součástí výstavy Jiřího Kubového. Atraktivní prvek ozvláštňuje tvář stálé expozice a umocňuje genia loci.