UMĚNÍ REGIONÁLNÍCH MALÍŘŮ

Regionální sbírka dokládá dokumentárním způsobem podobu města. Roudnice z roku 1850 Jana Nepomuka Friedricha (1817-1895), především malíře miniatur a kostelních obrazů, a Roudnice (kolem 1874) Františka Chalupy (1828-1887), malíře krajin, architektonických motivů a litografa, představují romantický pohled na město v 19. století, a to od západu a od severozápadu. Chalupa je zde ještě zastoupen obrazem východního křídla křížové chodby augustiniánského kláštera Ambity v Roudnici (1874).

Starou vzpomínku evokuje akvarel K. Zachystala Roudnice nad Labem (1887) s pohledem na náměstí a boční stranu zámku.

Říp (kolem 1890) roudnického rodáka Josefa Ulrycha (1857-1930), autora četných ilustrací, zachycuje věrně podobu kraje se šťavnatou barevností a efektním výhledem do otevírajících se dálek. V Pouti na Řípu (kolem 1890) pak malíř vytvořil prudce nasvícenou žánrovou scénu s oslavou sváteční chvíle u románské rotundy sv. Jiří.

Romanticko-historicky orientovaný malíř Jindřich Bubeníček (1856-1935) kreslil a akvarelem zachycoval městské či venkovské pamětihodnosti, čímž se je snažil uchovat v paměti budoucímu pokolení. Starý roudnický mlýn I. a II. (kolem 1900) zaujmou především vzdušnou atmosférou světlých průsvitných barev.

Jan Angelo Zeyer (1878-1945) byl Švagrovského synovcem. Jeho strýc ho podporoval a umožnil mu uskutečnit řadu studijních cest, z kterých si přivážel množství akvarelových skic. Lehkostí koloritu a živostí ovzduší se vyznačují Zeyerovy akvarely Zeď (Stará pila v Roudnici) (1898), Campo Santo v Pole (1901) a olej Krajina (kolem 1900).

Tomáš Herna

UMĚNÍ 17. a 18. století

UMĚNÍ 19. století